Černobyl

Události spjaté s černobylskou havárií zasáhly celý svět a svým rozsahem se neblaze zapsaly do lidské historie. Havárie si bezprostředně vyžádala 29 lidských obětí následovaných dalšími úmrtími a onemocněními s trvalými následky. Zasažené skupiny obyvatelstva a území jsou vzhledem k dlouhodobým účinkům ionizujícího záření sledovány dodnes. V lidských myslích havárie zanechala na dlouhá léta nedůvěru k využívání jaderné energie.

V dubnu 1986 měla být před odstavením čtvrtého bloku černobylské jaderné elektrárny vyzkoušena funkce nového regulátoru magnetického pole rotoru. Cílem bylo též ověřit, zda bude turbogenerátor při setrvačném doběhu po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen ještě zhruba 40 sekund napájet čerpadla havarijního chlazení aktivní zóny reaktoru.

Dva výbuchy a požár

Řetězcem následných událostí došlo 26. dubna v 1:24 ke dvěma výbuchům. První výbuch odhodil a posunul horní betonovou desku reaktoru o váze 1000 tun. Ke druhé explozi došlo o 2 až 3 vteřiny později, její přesná příčina nebyla objasněna.

Část aktivní zóny reaktoru byla rozmetána, včetně paliva a hořícího grafitu, střešní část budovy reaktoru byla zničena. Na střeše turbínové haly a v prostorách reaktorové haly propukl požár. Ten byl lokalizován a o 3 hodiny později se zdál být uhašen. Po několika hodinách bohužel znovu vzplanul grafitový moderátor a přes veškeré úsilí se jej hasit nedařilo. Požár v podstatě samovolně dohasl až 14. května.

Radionuklidy jódu a cesia rozptýlené do velké části Evropy

Oblak z hořícího reaktoru rozptýlil nad velkou částí Evropy četné množství radioaktivních materiálů, zejména radionuklidy jódu a cesia. Radioaktivní I-131, který nejvíce zasahuje štítnou žlázu, má krátký poločas rozpadu (cca 8 dnů) a z větší části se rozpadl během několika týdnů po havárii. Radioaktivní Cs-137, má mnohem delší poločas rozpadu (cca 30 let) a v mnoha částech Evropy je stále měřitelné v půdě a některých potravinách. K největším koncentracím kontaminace došlo v rozsáhlých oblastech Sovětského svazu kolem elektrárny, kde se nyní nachází území Běloruska, Ruska a Ukrajiny.

Tehdejší způsob informování obyvatelstva zasel nedůvěru k využívání jaderné energie

Míra a otevřenost informací o havárii v době, kdy k ní došlo, byla bohužel poplatná tehdejší době a obyvatelstvo se správné informace včas nedozvědělo. Nedůvěra se také významně dotkla způsobu předávání informací. Důvěra v předávání pravdivých informací o takovýchto událostech byla narušena i do budoucnosti a např. ještě v roce 2011, kdy došlo k havárii v elektrárně ve Fukušimě, mnoho lidí zveřejňovaným oficiálním informacím nevěřilo.

Historie ovšem ukazuje, že každé neštěstí či krize s sebou přináší i obrovský impuls, který lidstvo posouvá dál. A stejně tomu je i v případě celého jaderného odvětví. Za 35 let, které od havárie uplynuly, nezůstala jediná oblast, která by nebyla podrobně revidována s ohledem na skutečnosti zjištěné při pátráních po příčinách této havárie.

Řada oborů lidské činnosti využívá potenciálu „jádra“ a zdrojů ionizujícího záření (ZIZ) naprosto běžně. V některých případech si již vůbec nedovedeme představit použití jiných prostředků. Vedle energetiky je to např. využití diagnostických či terapeutických prostředků ve zdravotnictví (RTG zlomenin). Široké je též využití ZIZ v průmyslu (hladinoměry, hustoměry), geologii, stavebnictví (diagnostika mostních konstrukcí, testování asfaltových směsí), atp.

Podrobné informace o událostech černobylské havárie a o jejích následcích si můžete přečíst v těchto dokumentech:

35 let od havárie v Černobylu (SÚJB)

20 let od havárie v Černobylu (SÚJB)

15 let od havárie v Černobylu (PDF, 470 kB)

10 let od havárie v Černobylu (PDF, 2,9 MB)

 

Informace k černobylské havárii na stránkách SÚRO