Odbornou a laickou veřejnost stále více zajímá možnost využití malých modulárních reaktorů (SMR – Small Modular Reactor) v elektroenergetice a teplárenství České republiky. Jak jejich potenciál vnímá Státní úřad pro jadernou bezpečnost?
SMR musí plnit veškeré legislativní požadavky
SÚJB považuje a bude považovat SMR za jaderné zařízení, obdobně jako jakékoli jiné zařízení obsahující energetický nebo výzkumný jaderný reaktor, nezávisle na jeho tepelném nebo elektrickém výkonu. Z tohoto důvodu je nutno při návrhu SMR vycházet ze všech legislativních požadavků kladených na jaderné zařízení. To se týká i jednotlivých správních řízení pokrývající celý životní cyklus jaderného zařízení, od jeho umístění, přes výstavbu, uvádění do provozu, provoz až po vyřazení z provozu. Nelze proto předpokládat, že dojde k jakémukoli zmírnění legislativních požadavků a výraznému zrychlení správních řízení. Právě naopak! Všechny zkušenosti z provozu stávajících zařízení, včetně využití zpětné vazby z nehod typu Fukušima nebo Černobyl, musí být v projektech SMR zohledněny.
V současnosti na SÚJB žádné správní řízení týkající se SMR neprobíhá.
Celosvětově je zatím komerčně využíván pouze jeden reaktor
MAAE v roce 2020 vydala ucelený, celosvětový přehled projektů SMR (Advances in Small Modular Reactor Technology Developments, 2020 Edition). Z více než 70 projektů pouze jeden byl zrealizován a je komerčně využíván (KLT-40S – Rusko), dva projekty mají charakter výzkumných projektů (HTR-10 v Číně a HTTR v Japonsku) a dva projekty jsou v realizační fázi (CAREM v Argentině a HTR-PM v Číně). Všechny zbylé projekty, včetně dvou z ČR, jsou v různých fázích návrhů, eventuálně posuzovány dozornými orgány.
Současné projekty SMR nejsou alternativou k plánovaným novým blokům jaderných elektráren
V přehledu MAAE jsou uvedeny i dva české projekty. Jedním z nich je TEPLATOR, kterému se v poslední době věnuje značná mediální pozornost. Je prezentován jako poměrně rychlé a levné řešení dodávek tepla do českých domácností po postupném odklonu teplárenství od uhlí po roce 2030. Projekt počítá s využitím čerstvého nebo vyhořelého jaderného paliva z provozovaných jaderných elektráren.
Odborníci ze SÚJB a jiných organizací však upozorňují na celkovou nevyzrálost tohoto projektu. Z dostupných informací není například zřejmé, jak bude probíhat manipulace s vyhořelým palivem při zavážkách TEPLATORu, jak bude zabezpečena strukturální integrita a hermetičnost využívaného paliva, zejména vyhořelého, jaké množství radioaktivního odpadu vznikne při provozu zařízení, jak proběhne vyřazení TEPLATORu z provozu apod. Vyřešení těchto a mnoha dalších okruhů otázek je základním předpokladem pro úspěšné posouzení projektu ze strany SÚJB v rámci správních řízení. Zkušenosti ze zahraničních projektů SMR ukazují, že dotažení koncepčních projektů SMR do realizační fáze trvá řádově desítky let (CAREM – od roku 1984 do roku 2023, kdy se počítá s uváděním do provozu, KLT-40S – od roku 1998 do května 2020, kdy byl zahájen provoz, NuScale-USA – od roku 2003 do roku 2027, kdy by první reaktor měl být uveden do komerčního provozu). I proto je plánované uvedení prvního TEPLATORu do provozu v ČR v letech 2027-29 (dle různých zdrojů) nereálné.
Obecně s komerčním využitím SMR v podmínkách ČR tedy nelze počítat v tak krátké době, aby se mohly stát alternativou již plánovaných nových bloků jaderných elektráren. Mohou být považovány za jejich potenciální náhradu, pokud v té době bude využití SMR v podmínkách ČR dávat smysl.