Ve švýcarském Lausanne bylo dosaženo rámcové dohody o íránském jaderném programu

Dne 2. dubna 2015 bylo ve švýcarském Lausanne dosaženo klíčové dohody o íránském jaderném programu. Ten vzbuzuje značnou kontroverzi a snahy o nalezení společné řeči v jaderné otázce mezi světovými mocnostmi a Íránem sahají až do roku 2002, kdy byla v Íránu odhalena probíhající výstavba dvou jaderných zařízení – obohacovacího závodu v Natanzu a těžkovodního reaktoru v Araku. Následná invaze USA do Iráku v roce 2003, přiměla část íránské vlády učinit skrze neoficiální diplomatické kanály pokus o iniciaci bilaterálního jednání s USA o budoucnosti íránského jaderného programu. Ačkoliv tento návrh nebyl ze strany USA reflektován, k částečnému posunu přeci jen došlo. Iniciativy v řešení íránské jaderné otázky se ujaly tři evropské země – Francie, Velká Británie a Německo – které se vyjednávání účastní z důvodu, že představují pro Írán klíčového obchodního partnera a íránský jaderný program je značně závislý právě na německém jaderném průmyslu (odtud tedy původní název vyjednávacího formátu EU3). Výsledkem následného vyjednávání byl závazek, že Írán přistoupí k tzv. Dodatkovému protokolu ke Všeobecné zárukové dohodě a umožní přístup inspektorům Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) ke všem částem palivového cyklu. Státy EU3 se naopak zavázaly uznat právo Íránu na mírové využívání jaderné energie. Během následujících dvou let ovšem MAAE opakovaně poukazovala na četné diskrepance a porušení stanoveného verifikačního režimu. V roce 2005 Írán odstranil pečetě MAAE z obohacovacího závodu v Ishafánu a v roce 2006 odstoupil také od dobrovolné implementace Dodatkového protokolu a dalších právně nezávazných ujednání s MAAE.

Ve stejném roce se změnil formát vyjednávání na P5+1, což značí pětici stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Čínu, Francii, Ruskou federaci, Spojené království a USA) a jeden další stát, kterým je již zmiňované Německo (vyjednávací formát je také znám pod zkratkou EU3+3). V tomto roce rovněž Institut pro vědu a mezinárodní bezpečnost zveřejnil zprávu se satelitními snímky zachycujícími pokračující práce na podzemních jaderných zařízeních v Natanzu (obohacování) a Esfahánu (přepracování). Krátce na to vydala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1696 vyzývající Írán k zastavení všech obohacovacích aktivit. Následně v rozmezí let 2007 až 2013 vydala Rada bezpečnosti OSN sérii sankčních rezolucí a embarg, které značně narušily ekonomiku Íránu. Po celou dobu samozřejmě probíhala (s několika přestávkami) také vyjednávání na platformě P5+1, která ovšem až do roku 2013 nepřinesla žádný substantivní posun.

Aktuální rámcová dohoda z Lausanne, která byla uzavřena 3. dubna 2015, tak naváže na úspěšný Společný akční plán (Joint Plan of Action) přijatý na platformě P5+1 právě v listopadu 2013. K tomuto pozitivnímu obratu došlo nedlouho poté, co íránského značně tradicionalistického prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda vystřídal v úřadu prozápadní Hasan Rúhání. Tento plán mj. ukládal Íránu ukončit obohacování uranu na 20 procent, překonfigurovat kaskády centrifug na obohacování do 5 procent, polovinu stávajících zásob uranu obohaceného na 20 procent „rozředit“ rovněž na 5 procent a poskytnout MAAE deklarace se specifikacemi vybraných lokalit. Státy P5+1, resp. EU3+3, se naopak zavázaly neusilovat o uvalení dalších sankcí, upustit od sankcí na íránský export petrochemie a cenných kovů. Dále tyto státy povolily dodávání náhradních dílů a servisních prací do Íránu pro oblast civilního letectví a zvýšily také autorizační práh pro transakce v sankcemi nepokrytých oblastech. Došlo také k odblokování některých íránských zahraničních účtů.

Tato ujednání z výše zmiňovaného Společného akčního plánu tak nově doplní rámcová dohoda z Lausanne, která má mj. tyto parametry:

• Na dobu 10ti let bude infrastruktura Íránu pro obohacování uranu redukována o více než dvě třetiny, ze současných 19 000 instalovaných centrifug na celkový počet 6104 centrifug (a to výhradně centrifug první generace IR-1), z něhož bude pouze 5060 centrifug využíváno pro obohacování uranu, a to pouze do úrovně 3,7 procent.
• Obohacování bude probíhat pouze v Natanzu, nikoliv v podzemním komplexu ve Fodrow.
• Odstraněné centrifugy budou umístěny do skladů monitorovaných MAAE.
• Po dobu 15ti let bude íránská zásoba nízkoobohaceného uranu čítajíc cca 10 tun zredukována o 98 procent na celkových 300 kg s obohacením 3,7 procent.
• Po dobu 15ti let Írán nepostaví žádné další zařízení za účelem obohacování uranu ani další těžkovodní reaktor.
• Zbývající zásoby uranu s obohacením 20 procent budou zredukovány na nulu.
• Z íránského podzemního obohacovacího závodu ve Fodrow budou na dobu minimálně 15ti let odstraněny všechny štěpné materiály a samotné zařízení bude přeměněno na výzkumné centrum pro oblasti vědy a medicíny.
• Zároveň se Írán zavázal neprovádět (až na smlouvou jasně definované výjimky) žádný výzkum a vývoj související s obohacováním.
• Írán umožní MAAE provádět rozšířené inspekce a kontinuální monitorování po dobu 20ti let ve všech svých jaderných zařízeních, uranových dolech a chemických úpravnách, kde dochází k výrobě uranového koncentrátu, tedy tzv. „žlutého koláče (yellow cake).
• Jako opatření zvyšující transparentnost bude pro Írán vytvořen speciální monitorovaný obchodní kanál pro nákup, prodej či transfery jaderných položek, materiálů, či položek dvojího použití v jaderné oblasti. Všechny transakce budou podléhat autorizaci.
• Íránský těžkovodní reaktor v Araku bude rekonfigurován tak, aby produkoval pouze minimální množství Plutonia a sloužil legitimnímu mírovému výzkumu a produkci radioizotopů.
• Původní aktivní zóna umožňující produkci plutonia použitelného v jaderné zbrani bude zničena nebo vyvezena do zahraničí.
• Stejně tak bude do zahraničí vyvezeno všechno vyhořelé palivo z tohoto reaktoru.
• Írán implementuje Dodatkový protokol k Zárukové dohodě.
• Írán bude muset MAAE umožnit přístup kamkoliv na svém území za účelem prověření podezřelých lokalit a aktivit.
• V případě, že MAAE potvrdí, že Írán naplnil klíčové závazky vyplývající z rámcové dohody, resp. ze Společného uceleného akčního plánu, všechny sankce uvalené na Írán v souvislosti s jeho jaderným programem budou zrušeny.
• Samotná architektura sankcí bude ovšem zachována, aby v případě porušení dohody ze strany Íránu bylo možné jejich okamžité obnovení.
• Sankce uvalené USA na Írán v souvislosti s terorismem, porušováním lidských práv a balistickými střelami zůstávají v platnosti.

Tato rámcová dohoda z Lausanne představuje základ, na který má do 30. června 2015 navázat již zmiňovaný Společný ucelený akční plán (Joint Comprehensive Action Plan), který bude upravovat detaily implementace rámcové dohody a stanoví také přesný harmonogram plnění jednotlivých kroků jak ze strany Íránu, tak ze strany Rady bezpečnosti OSN, P5+1 a Evropské unie.

Pokud budou parametry obou dohod úspěšně převedeny do praxe, měl by být naplněn hlavní motiv vyjednavačů P5+1, a to prodloužit výrobní dobu pro získání postačujícího množství štěpného materiálu o patřičné čistotě pro jadernou zbraň (tzv. breakout time) po dobu příštích deseti let ze současných dvou až třech měsíců na dobu minimálně jednoho roku.