Recenze Vladimíra Procházky

Grafické dílo Petra Hampla, vystavené ve dnech 1. 9 až 30. 9. 2016 v galerii Státního úřadu pro jadernou bezpečnost na Senovážném náměstí v Praze, je ukázkou vnitřně ujednocené tvůrčí koncepce autora, postavené na výsostném zvládnutí grafické techniky leptu kombinovaného s akvatintou a všeho, co s touto technikou souvisí.

Vedle námětově vyprofilovaných grafických listů, jsou na této výstavě k vidění i ukázky z tvorby ex-libris. Jejich tvorba je obsahově založena na námětech aktuálního symbolického významu, v přímé souvislosti se zadáním a s autorovou představou při jejím ztvárnění. Volná grafická tvorba tohoto autora na rozdíl od jeho tvorby ex libris, přímo souvisí s vnější evokací námětem a s autorovou fascinací ve spojení s ním. Tvůrčí postup umělce vychází z pozice zvoleného námětu a vše podřizuje tomu, aby jej ztvárnil přesvědčivým způsobem sdíleného podání v co nejvýstižnější formě. Všechno, co přidává jejich tvůrce k námětu ze své vnitřní představy, je účelově potlačeno, a vše, co se týká výtvarného zpracování, plně vyznívá přímo ze své podstaty ve prospěch námětu. Námět sám je vše, jeho sugestivní působení a také quinta essencia vyznívá z grafického zpracování tohoto autora naplno, přičemž nic diváka nenechá na pochybách o mistrovství autora i o jeho znamenitých uměleckých schopnostech. 

Petr Hampl nám zobrazuje a předvádí svět v jeho reálných podobách a ve vnějších souvislostech, ale hlavně se upíná k člověku a ve s pojení s ním následně k ženě, kterou předvádí v různých souvislostech a situačních sekvencích. Žena je ovšem v umění téma věčné a přesvědčivé, protože úděl ženy ve společnosti vždy odrážel a charakterizoval její celkový stav a vyspělost. Autor ženu jako téma vnímá expresivně, nechá se unášet její krásou, ale i její situací a stavem, nejen podobou. Někdy ji zobrazuje jako solitér, jindy ji zasazuje do vnějšího prostředí, nebo na pozici s jinou ženou. Svět, který známe je často chaotický a nesourodý, a umělec jej vnímá svojí senzibilitou a z hlediska svého prožitku i zkušenosti. Petr Hampl jako by si toto uvědomoval, jeho zkušenost a senzibilita jej vede k tomu, aby nic nepřikrašloval, ale také, aby nic s tím spojeného neponechal náhodě. Na výstavě se setkáme i s ženskými akty, které mnohým poučeným divákům navodí příměr s op-artem nebo ars accurata. Zdá se mně, že jde o podobu čistě náhodnou a při pozornějším pohledu zjistíte, že autor se spíše snaží tímto postupem zvýraznit plasticitu ženského těla ve vztahu k vnější realitě a ve vymezení jím předjímaného prostoru, že nejde jen o pouhou vizuální hru se zobrazeným ženským tělem, ale o jeho modelaci. Ať je to jak chce, ženským postavám ztvárněným autorem to prospívá, takto zdůrazněná plasticita jejich těl působí na nás umocněným dojmem a autentickou silou. 

Grafické dílo Petra Hampla na výstavě v galerii SÚJB mě překvapilo a zaujalo. Petr Hampl je bezesporu pozoruhodným umělcem grafikem, který nás oslovuje z pozice tradic a po staletí rozvíjeného mistrovství grafické tvorby, který nestaví na experimentu, ale vnáší do této tradice světlo bohulibé kvality a důslednosti. Divák si uprostřed jeho tvorby náhle uvědomí, co tato tradice znamená, ale přitom nezůstane na pochybách, že autor je výraznou českou uměleckou osobností dvacátého a počátku 21 století, mistrem grafického umění, které z našich pozic se začalo rozvíjet již kdysi dávno, před stoletími, ve spojení s osobností Václava Hollara. Znovu si na příkladu tohoto mistra můžeme uvědomit, co všechno jsme dlužni sami sobě, jaké hodnoty naše kultura obsahuje a nám nabízí.

Vladimír Procházka 1. 9. 2016