Problematika uranem barveného skla

Článek uvádí do problematiky uranem barveného skla, která byla v uplynulé době předmětem zájmu i sdělovacích prostředků a představuje postoj SÚJB k výrobě, distribuci a využívání takto barveného skla, včetně podmínek použití tohoto skla k výrobě bižuterie.

Koncem června 2004 obdržel Státní úřad pro jadernou bezpečnost (dále jen SÚJB) od Generálního ředitelství cel podnět k přešetření výroby skla barveného uranem (dále jen uranové sklo) u šesti českých výrobců. Inspektoři SÚJB provedli kontrolu u všech vyjmenovaných i dalších několika subjektů vyrábějících či zpracovávajících sklo. Bylo zjištěno, že uran za účelem barvení přidávají do skla pouze dva výrobci skla, a to ti, kteří byli SÚJB již známi, protože oxidy uranu přidávané do skla patří do kategorie jaderných materiálů a nakládání s ním je činností povolovanou SÚJB podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Přidávané sloučeniny uranu do skla podléhají přísné evidenci a kontrole i v rámci Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. U držitelů povolení k nakládání s jadernými materiály nebyly zjištěny skutečnosti, které by byly v rozporu se zákonem.

SÚJB provedl současně rozsáhlou analýzu rizika ozáření při používání všech v úvahu připadajících výrobků zhotovených z uranového skla. Toto šetření se skládalo z rešerše zahraničních odborných a legislativních pramenů, zejména evropských a amerických. Za účelem ohodnocení rizika byla provedena řada výpočtů doplněných experimentálním měřením emise v úvahu připadajících druhů záření z uranového skla vyráběného v ČR.

Ukázka náhrdelníku ze skla barveného uranem

Stěžejní otázkou bylo, zda zhotovování spotřebních předmětů z uranového skla je či není „přidáváním radioaktivních látek do spotřebních výrobků“ ve smyslu zákona. „Radioaktivní látkou“ je podle zákona „jakákoliv látka, která obsahuje jeden nebo více radionuklidů a jejíž aktivita nebo hmotnostní aktivita je z hledisek radiační ochrany nezanedbatelná“. Zákon byl v r.2002 harmonizován s legislativou EU, a to mj. právě v definici pojmu „radioaktivní látka“ a v ustanoveních týkajících se přidávání radioaktivních látek do spotřebních výrobků. Kritéria pro „ozáření zanedbatelné z hlediska radiační ochrany“ stanovuje vyhláška č. 307/2002 Sb, o radiační ochraně (dále jen vyhláška), rovněž ve znění zcela harmonizovaném s legislativou EU. Tato kritéria zohledňují jak ochranu jednotlivce, tak ochranu společnosti a jsou kvantitativně vyjádřena hodnotami tzv. efektivní a kolektivní efektivní dávky.

Z uvedeného výkladu vyplývá, že pojem „radioaktivní látka“ má přesný legislativní význam a nelze jej zaměňovat za stejný pojem v obecném smyslu: Životní prostředí, které nás obklopuje, obsahuje samo o sobě (bez vlivu člověka) radioaktivní látky (v obecném smyslu tohoto slova), které, právě pro svůj přírodní původ, nemohou být předmětem regulace. Příkladem může být výrazně se lišící přírodní obsah radioaktivních látek v různých potravinách, výrazné rozdíly obsahu radioaktivních látek v podloží a tím i významně různé ozáření na území ČR apod.

Dekorativní skloOzdobná karafaUžitkové sklo

Analýza rizika používání předmětů vyrobených z uranového skla provedená SÚJB zahrnovala všechny v úvahu připadající výrobky a všechny existující cesty ozáření při distribuci a používání těchto výrobků. Bylo zváženo vnitřní ozáření v důsledku vyluhování uranu z užitných stolních předmětů (sklenice, číše, poháry) do přijímané tekutiny a vnější ozáření takovými předměty při stolování či jejich mytí, vnější ozáření od neosobních ozdobných předmětů (ozdobné sklo, popelníky apod.) a vnější ozáření od osobních zdobných předmětů (bižuterie) v kontaktu s kůží člověka. Velká pozornost byla věnována právě posledně jmenovanému způsobu ozáření, při kterém ozáření kůže závisí na obsahu uranu ve skle, na době kontaktu osobního zdobného předmětu s kůží a na ploše kůže v kontaktu s takovým předmětem.

Odborná analýza prokázala, že legislativní kritérium pro efektivní dávku (ozáření jednotlivce) bude splněno, pokud k výrobě osobních zdobných předmětů nebude použito sklo s hmotnostním obsahem uranu větším než 1%, a to i při silně konzervativním přístupu hodnocení rizika (velký rozměr předmětu v kontaktu s kůží a dlouhá doba jeho nošení). Kolektivní efektivní dávka přímo závisí na množství vyrobených (a dovezených) osobních zdobných předmětů a proto omezující kritérium pro ni nelze splnit jinak než omezením produkce uranového skla určeného právě pro výrobu osobních zdobných předmětů. Zhotovování spotřebních předmětů z uranového skla vyhovujícího uvedeným podmínkám pak nelze považovat za přidávání radioaktivních látek do spotřebních výrobků ve smyslu zákona.

Závěry provedených kontrol a šetření byly SÚJB sděleny dne 7.října při jednání s dotčenými výrobci a distributory uranového skla. Byly specifikovány kroky, které musí tyto subjekty učinit, aby jejich činnost byla v úplném souladu s novelizovaným zněním zákona a vyhlášky.

Ze získaných podrobných údajů o výrobě uranového skla (množství skla, obsah uranu v různých šaržích a účel použití jednotlivých druhů skla) a z provedených šetření SÚJB jednoznačně vyplývá, že legislativní kritéria ochrany jednotlivce i společnosti před škodlivými účinky používání uranového skla nejsou v ČR překračována.

K doplnění informace uvádíme, že používání uranu pro získání žlutozelené až zelené barvy skla je známo a dokumentováno v Čechách již více než 160 let. Mezi známé producenty skla barveného uranem patří v Evropě Německo, Rakousko, Francie a Velká Británie, v zámoří především Spojené státy americké. V průběhu prováděných kontrol získal SÚJB mj. i informaci o tom, že v nedávné době šetřily americké dozorné orgány případ dovozu českého skla barveného uranem do USA a uzavřely jej bez jakýchkoliv omezujících podmínek.