Historie a předchůdci SÚJB

Počátky mírového využívání jaderné energie byly předznamenány objevem tzv. paprsků X (1895), "uranových paprsků" (1896) a následující izolací radia z jáchymovského smolince (1898). Naši odborníci stáli u samého zrodu nových oborů a sledovali celosvětové trendy, což bychom Vám rádi názorně ukázali na následujícím stručném přehledu nejdůležitějších milníků ve světě a u nás. 

Krátce po vzniku Československa, v roce 1919, byl založen Státní ústav radiologický RČS, pra-předchůdce dnešního SÚRO (podléhal Ministerstvu veřejných prací). Účelem jeho zřízení bylo badání na poli radiologie a jejího užití v lékařství, fysiologii, agronomii a průmyslu. V jeho čele stálo kuratorium složené z odborníků, výkonnými silami byli vědečtí pracovníci (dva fyzici, chemik a biolog). 

Fermiho reaktor v Chicagu

12. prosince 1942 byl v americkém Chicagu spuštěn první jaderný reaktor na světě (E. Fermi). V roce 1946, kdy sovětský fyzik I. Kurčatov spustil v Moskvě první jaderný reaktor v SSSR, u nás vzniká Výbor pro atomovou fyziku při české akademii věd a umění (ČAVU). V roce 1954 se v ruském Obninsku spouští první jaderná elektrárna na světě o výkonu 5 MW (ve smyslu prvního reaktoru, který dodával proud do veřejné sítě; jinak první reaktor, který kdy byl použit pro výrobu elektřiny - rozsvítil tehdy celé čtyři dvěstěwattové žárovky - byl spuštěn v americké Národní laboratoři v Idahu již v roce 1951. Šlo o reaktor v typu EBR-1, tedy Experimental Breeder Reactor. O tomto typu reaktorů se dnes mluví jako o novince mezi reaktory tzv. 4. generace).

V dubnu 1955 je podepsána československo-sovětská dohoda o sovětské pomoci při výstavbě centra jaderného výzkumu v ČSSR a o pomoci při výchově našich specialistů v jaderných oborech. Po ní následovala nabídka SSSR na poskytnutí pomoci při výstavbě experimentální průmyslové jaderné elektrárny.V této souvislosti je vládním nařízením č. 30 z 10.6.1955 zřízen Vládní výbor pro výzkum a mírové využití jaderné energie, který pro rozvoj výzkumu v jaderných vědách a technice zakládá Ústav jaderné fyziky v Řeži u Prahy. Jeho prvním ředitelem se stává profesor Čestmír Šimáně. Ve stejném roce je zřízena Fakulta technické a jaderné fyziky při Universitě Karlově v Praze (výuka zahájena 5.9.1955), jejímž úkolem bylo připravovat odborníky v souvislosti s očekávaným rozvojem jaderné energetiky a dalších oblastí mírového využívání jaderné energie. V roce 1959 fakulta přechází z University Karlovy na ČVUT a v roce 1968 mění název na dnešní Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou (FJFI).

V roce 1956 Československo ve spolupráci se Sovětským svazem začíná vyvíjet těžkovodníreaktor chlazený plynem, s přírodním kovovým uranem, který umožňuje orientaci na domácí zdroje jaderného paliva (jde o projekt výstavby elektrárny A-1 v Jaslovských Bohunicích, která byla zahájena v roce 1958). V polovině roku 1956 je Vládní výbor pro výzkum a mírové využití jaderné energie nahrazen Státním výborem pro rozvoj techniky a Ústav jaderné fyziky je převeden pod Československou akademii věd a následně přejmenován na Ústav jaderného výzkumu (ÚJV). 

V roce 1957 je s heslem "atomy pro mír" založena Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE), nová odborná organizace pod hlavičkou OSN, která zaštiťuje široké spektrum aplikací jaderné energie a ionizujícího záření pro mírové účely. Na zasedání první Generální konference MAAE (vrcholný řídící orgán MAAE), která probíhala ve dnech 1. - 23. října 1957, byl prvním předsedou Rady guvernérů zvolen československý velvyslanec Pavel Winkler. Ve stejném roce už mají naši vědečtí pracovníci v jaderných oborech k dispozici na svou dobu velmi výkonný experimentální reaktor v Řeži. Jednalo se o první výzkumný reaktor v Československu typu VVR-S, později přebudovaný na nynější LVR-15 (více viz webové stránky ÚJV Řež, a.s.). V roce 1959 pak byla Usnesením vlády č. 339 z 29.4.1959 zřízena Komise pro atomovou energii při Státním výboru pro rozvoj technikyDo jejího čela byl jmenován profesor František BěhounekTento výbor byl v roce 1962 zrušen a nahrazen Státní komisí pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky, které byl podřízen Úřad pro normalizaci a měření, Úřad pro patenty a vynálezy, Elektrotechnický zkušební ústav a Ústředí pro technické a ekonomické informace. Komise pro atomovou energii byla přejmenována na Československou komisi pro atomovou energii (ČSKAE) se statutem stálého výboru Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky (SKVT) pro oblast mírového využívání jaderné energie. Jejím předsedou se stává Jan Neumann. ČSKAE a její sekretariát byly vytvořeny na Státním výboru pro technický rozvoj. Úkolem sekretariátu bylo zajišťovat styk se Stálou komisí RVHP pro spolupráci při mírovém využívání jaderné energie a MAAE. Ve stejném roce je podepsána dohoda s SSSR o spolupráci výzkumných a vývojových organizací obou zemí v oblasti reaktorové fyziky, vývoje experimentálních a energetických jaderných reaktorů, problematiky palivových cyklů jaderných elektráren apod. 

V roce 1968 se v souvislosti s vznikajícím zákonem o federativním uspořádání ČSSR připravuje i kompetenční zákon, který vymezuje působnost federálních národních orgánů (zákon ČNR č. 2/1969 Sb.). ČSKAE je federálním orgánem státní správy, který je ve vládě zastoupen předsedou Federálního výboru pro technický a investiční rozvoj (ministr). Do působnosti ČSKAE spadá tvorba a plnění československého jaderného programu, problematika jaderné bezpečnosti, dodržování ustanovených záruk o kontrole štěpných materiálů a mezinárodní spolupráce v oblasti mírového využívání jaderné energie. ČSKAE byla tvořena šesti odbory – odborem jaderné bezpečnosti a záruk, odborem jaderné energetiky, odborem zahraničních vztahů, odborem pro využívání ionizujícího záření, ekonomickým odborem a odborem uranu. Pod ČSKAE také patřil Ústav pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů a Ústřední informační středisko pro jaderný program. 

V roce 1972 došlo na základě rozhodnutí předsednictva vlády č. 337 z 22.12.1971 k rozdělení původního výzkumného ústavu v Řeži na Ústav jaderného výzkumu, který byl převeden pod ČSKAE a dodnes slouží, byť v podobě akciové společnosti, jako technická podpora státního dozoru a Ústav jaderné fyziky, který byl ponechán v působnosti Československé akademie věd (pod hlavičkou AV ČR funguje dodnes). 

Elektrárna A-1 v Jaslovských BohunicíchVe stejném roce je zahájen provoz první československé jaderné elektrárny A-1 (těžkovodní reaktor) v Jaslovských Bohunicích na Slovensku. Pro simulaci jeho aktivní zóny byl v ÚJV Řeži instalován druhý výzkumný reaktor (původně typu TR-0 - těžkovodní reaktor; více viz webové stránky ÚJV Řež, a.s.). 

Pak přichází změna koncepce a všechny další bloky budované na území bývalého Československa jsou již stavěny s tlakovodními reaktory typu VVER, jejichž palivem je mírně obohacený uran a chladivem lehká voda. 

Následovaly čtyři bloky VVER v Jaslovských Bohunicíchdva bloky V1 (do provozu uvedeny v letech 1978 a 1979a dva bloky V2 (v provozu od roku 1984, resp. 1985), čtyři bloky v Dukovanech (1985-1987), dva bloky ve slovenských Mochovcích(1998 a 2000) a jako poslední zprovozněné dva bloky jaderné elektrárnyTemelín (2000 a 2003). S přechodem na reaktory VVER byl modernizován a v roce 1983 znovu spuštěn i řežský výzkumný "modelový" reaktor (již typu LR-0 - lehkovodní reaktor).

V roce 1990 byl na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT také spuštěn první školní reaktor VR-1, sloužící k výuce reaktorových odborníků (více na webových stránkách FJFI). 

S výstavbou a provozem prvních bloků VVER ke konci 70. let jsou spojeny i počátky legislativní a dozorné činnosti v oblasti jaderné energetiky u nás.

Legislativní rámec upravující průmyslové využívání jaderné energie byl v roce 1976 zahájen novelou zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (Stavební zákon) a jeho prováděcími vyhláškami (č. 83/1976 Sb. a č. 85/1976 Sb.). Tento zákon vyžadoval pro realizaci staveb obsahujících jaderná zařízení zvláštní souhlas ČSKAE. Vyhláška 83/1976 Sb. stanovila, že bezpečnostní zprávy jsou nedílnou součástí dokumentace staveb s jadernými zařízeními (na jejich základě ČSKAE svá povolení vydávala) a vyhláška 85/1976 Sb. pak definovala jejich druhy a obsah. 

V letech 1977-1980 pak ČSKAE vydává základní právně závazné předpisy (o evidenci a kontrole jaderných materiálů, k zajištění jaderné bezpečnosti při navrhování, povolování a provádění staveb s jaderně energetickým zařízením, o obecných kritériích pro zajištění jaderné bezpečnosti pro zajišťování staveb s jaderně energetickým zařízením, o zajištění jakosti vybraných zařízení v jaderné energetice z hlediska jaderné bezpečnosti, o zajištění jaderné bezpečnosti při spouštění a provozu jaderných energetických zařízení). 

Proces vytváření legislativního rámce pro zajištění jaderné bezpečnosti vyvrcholil vydáním zákona č. 28/1984 Sb., o výkonu státního dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení. Ten určil jako orgán pro výkon státního dozoru nad jadernou bezpečností, který je nezávislý na výrobcích a provozovatelích jaderných zařízení, ČSKAE a vymezil její úkoly a působnost. V zákoně se také poprvé objevuje ustanovení, podle kterého je za jadernou bezpečnost jaderných zařízení odpovědný jejich provozovatel a mj. se zavádí systém pokut. 

V letech 1984-1990 dochází k postupnému rozšiřování legislativy o další předpisy ČSKAE (o zajištění jaderné bezpečnosti výzkumných jaderných zařízení; při nakládání s radioaktivními odpady; o bezpečnostní ochraně jaderných zařízení a jaderných materiálů, o způsobu, lhůtách a podmínkách ověřování zvláštní odborné způsobilosti vybraných pracovníků jaderných zařízení; o zajištění jakosti vybraných zařízení z hlediska jaderné bezpečnosti).