Zárukový systém Euratomu

Zárukový systém Euratomu


Vývoj a současný stav

Základem zárukového systému Euratomu je povinnost provozovatelů a všech dalších osob a podniků, které nakládají s jadernými materiály (plutonium, uran, thorium, včetně těžby a prvotního zpracování uranové a thoriové rudy a uvedených materiálů obsažených v radioaktivních odpadech), deklarovat vůči dozornému orgánu Evropské komise (Zárukový úřad EU) stav a způsob nakládání s těmito materiály, vést jejich evidenci, provádět kontrolu a přijmout kontrolu ze strany Zárukového úřadu EU.

Zárukový systém MAAE je vůči členským státům EU uplatňován prostřednictvím třístranné Dohody o uplatňování záruk mezi MAAE, Euratomem a jednotlivými členskými státy EU (v české verzi), které nevlastní jaderné zbraně (tzv. Trojstranná dohoda o uplatňování záruk - netýká se Velké Británie a Francie). V rámci této dohody přebírá Zárukový úřad EU v podstatě roli nadnárodního systému evidence a kontroly jaderných materiálů.

Historie zárukového systému Euratomu začíná v roce 1957 podpisem Smlouvy o založení Euratomu a pokračuje v roce 1976 přijetím Nařízení o uplatňování záruk Euratomu. Podobně jako zárukový systém MAAE je založen na požadavku, že každý, kdo chce nakládat s jadernými materiály, předloží Zárukovému úřadu EU základní technické charakteristiky svého zařízení, na jejich základě tento úřad, za spoluúčasti předkladatele a příslušného členského státu EU, vydá povolení („particular safeguards provision“) specifikující způsob nakládání s dotčenými jadernými materiály na daném zařízení.

Rovněž vývoj na mezinárodním poli uplatňování záruk přivedl v roce 1998 stávající členské státy EU k podepsání Dodatkového protokolu k Trojstranné dohodě o uplatňování záruk. Vlastní ratifikace Dodatkového protokolu proběhla ve všech členských státech EU až v průběhu roku 2004. V současné době probíhá v EU schvalovací proces nového Nařízení č. 2002/1999, včetně vysvětlujících směrnic k tomuto nařízení, které nejen aktualizují nařízení původní, ale současně implementují i požadavky Dodatkového protokolu.

V současné době jsou v zemích Evropské unie záruková data stále zpracovávána ve fixním formátu starého Codu 10. Avšak v roce 1998 byl zahájen vývoj nového systému zpracování dat využívající nových možností internetu, který by měl být poprvé reálně uveden do provozu v deseti nových státech přistoupivších v roce 2004 do Evropské unie. Tento projekt nazvaný ACCESS (Applicant Countries Co-operation with Euratom Safeguards System Project) však dnes nabral více než dvouleté zpoždění.

Přestože se jedná o nedostatek ze strany Zárukového úřadu EU, projednal SÚJB vzniklou situaci s dotčenými držiteli povolení již před vlastním vstupem České republiky do EU a navrhl přijetí opatření, která držitelům povolení umožnila ve spolupráci s pracovníky SÚJB, odpovědnými za vedení evidence a kontroly jaderných materiálů na úrovni České republiky, naplnit závazky vůči Zárukovému úřadu EU prozatímním způsobem, s využitím vlastního softwarového vybavení. Nicméně je potřeba konstatovat, že první kontakt držitelů povolení se Zárukovým úřadem EU vyvolal určité pochybnosti o úrovni budoucí spolupráce.

Základní rozdíly obou zárukových systémů

V souhrnu lze tedy konstatovat, že zatímco základním smyslem zárukového systému MAAE je implementace mezinárodního režimu nešíření jaderných zbraní a ověření, že mírové využívání jaderné energie není převáděno na vývoj a výrobu jaderných výbušných zařízení, základem zárukového systému Euratomu je získání záruky, že jaderné materiály jsou využívány výlučně k deklarovaným účelům a že mezinárodní závazky EU budou naplněny. Výsledky působnosti druhého z obou systémů lze přirozeně využít k dosažení hlavních cílů systému prvního.

Zárukový systém Euratomu je z hlediska rozsahu své působnosti širší o přední a zadní část palivového cyklu. Tento rozdíl je však téměř smazán v momentě zahájení uplatňování příslušných požadavků Dodatkového protokolu. Z hlediska vedení evidenčních záznamů a podávání evidenčních zpráv se oba systémy odlišují v technických detailech a požadavkem zárukového systému Euratomu vést odděleně evidenci jaderného materiálu podle mezinárodních závazků vůči třetím státům.

Skutečnost, že zárukový systém Euratomu má z pohledu dozorného orgánu přímý výstup na provozovatele jaderných zařízení, zatímco zárukový systém MAAE je vždy uplatňován výlučně prostřednictvím dozorného orgánu státu, může vést k milným závěrům, že Česká republika po svém vstupu do EU ztratí kontrolu nad nakládáním s jadernými materiály. Kontrolní a zejména vynucovací role státu je však jednoznačně zohledněna ve společné legislativě EU a veškeré závazky v oblasti nešíření jaderných zbraní jsou závazky státu a nikoli závazky EU. To je právně zohledněno i skutečností, že stát je přímou smluvní stranou Trojstranné dohody o uplatňování záruk. Zárukový úřad EU navíc není schopen plně pokrýt svou kontrolní činností komplexní inspekční činnost MAAE a musí být v mnohých případech zastoupen dozorným orgánem státu. Z praktického hlediska bude také evidence jaderných materiálů, se kterými je nakládáno mimo jaderná zařízení, ponechána v působnosti dozorného orgánu státu.