Konference

Prostřednictvím konference nám můžete klást otázky k problematice, která se týká naší práce, a vy jste požadovanou informaci na našem serveru nenalezli. Zadané otázky budou zobrazeny až po jejich zaevidování, zhruba jedenkrát za týden. Mějte prosím trpělivost, naši odborníci budou potřebovat čas na zpracování odpovědí. Konference je připravena také pro zadávání doplňujících dotazů k již probíranému tématu. Současně je možné vyžádat odpověď prostřednictvím vámi zadané e-mailové adresy.

Pokud zadáte dotaz jako doplňující k již zadanému (kořenovému), je třeba hledat na něj odpověď otevřením odpovědi na dotaz kořenový. Tímto způsobem se objeví řetězec doplňujících dotazů. Nicméně i na doplňující dotazy dostanete odpověď také na vámi zadaný mail.

Vkládání reakce k vybranému záznamu

Přehrát kód
 

Pozn.: Vyplňení pole Jméno a E-mail není povinné.
- dotazy bez jména budou zařazeny jako Anonymní.

šíření záření 21.04.2010 20:54:02
Dobrý den. Rád bych věděl, jakou rychlostí a jakým směrem by se šířilo záření z jaderné elektrárny po její havárii. Například z Temelína. Jaké by byly jeho účinky například v Praze? A za jakou dobu?
(Vložil(a): Vlasta B.)
Samotné ionizující záření se šířit do velkých vzdáleností nemůže. Ve volném prostoru můžeme dosah záření (zejm. gama) uvažovat v řádu stovek metrů až kilometr. Šiřitelné, jsou radionuklidy, které při své spontánní přeměně (radioaktivním rozpadu) teprve záření emitují (vyzařují). Radionuklidy mohou být ve formě pevné (aerosol=v zásadě prach), kapalné a plynné. Pro předpovědi jejich šíření se používají nejrůznější modely, jejichž základ tvoří meteorologické zákonitosti.
Pokud bychom tedy měli modelovat šíření aerosolů a plynů, musíme znát a stále sledovat hlavně aktuální počasí (zejména rychlosti a směry větru v jednotlivých vrstvách atmosféry a typ počasí). Dále pak je potřeba mít znalost o hmotnosti šířících se částic, o tepelné vydatnosti zdroje a mnoha dalších aspektech, jako je např. povrch terénu (nížiny, planinami, hory, vodních plochy, lesy či města). Kvůli komplikovanosti jsou na předpovědi šíření vyvinuty speciální programy, které zahrnují všechny zmíněné faktory.
Obecně se jakýkoli aerosol nemůže šířit rychleji, než jaká je rychlost větru; vítr navíc funguje jako "ředící prvek", tedy snižuje potenciální objemovou aktivitu a snižuje tedy radiační zátěž v místě, proti tomu déšť způsobuje "vymytí" radionuklidů z atmosféry a omezí tedy šíření do větších vzdáleností.
Při bezpečnostních analýzách, které jsou nedílnou součástí dokumentace posuzované před uvedením do provozu každého jaderného zařízení, jsou radiační důsledky pro tzv "projektové havárie" pro okolí počítány (vždy se bere nejhorší možný scénář pro daný případ). Vychází z toho i jeden ze současných základních projektových principů, že sama elektrárna musí být konstruována tak, aby při projektové havárii nedošlo k nepřípustnému ozáření okolí, únik radioaktivních látek byl nulový nebo velmi malý. Havárie většího rozsahu, při kterých by mohlo teoreticky dojít k většímu úniku, mají pravděpodobnost u Temelína menší než 1 x za 1 000 000 let (jde prakticky o shodu velkého množství na sobě nezávislých náhod). Avšak ani při těchto hypotetických haváriích nelze dosáhnout z fyzikální podstaty něčeho podobného, co se stalo v Černobylu.

(Za SÚJB: sujb)