Pár slov předsedkyně SÚJB, Dany Drábové, k dukovanskému výročí

 

Svět okolo nás je určitě jiný než v době kdy se našich šest českých jaderných bloků povolovalo, stavělo a uvádělo do provozu. Ještě před několika lety se o jaderné energetice mluvilo často jako o odvětví stagnujícím, či dokonce na ústupu. Její perspektivy nebyly nijak růžové. Koneckonců i já osobně pamatuji poměrně konkrétní úvahy o odstavení dvou bloků Dukovan.

Nyní se zdá, že nadšení pro jadernou energii opět roste. Po více než dvaceti letech stagnace, nenaplněných očekávání a občas i důkladných rozčarování předvídají osobnosti jaderného průmyslu její návrat na výsluní. Oživení zájmu o jadernou energii pramení z potřeby nalézt alternativy k drahé ropě a zemnímu plynu právě tak jako z představy jaderné energie jako snadno použitelného nástroje pro rychlé a dramatické snížení emisí CO2. Jaderná energetika, mimo jiné i díky poučení z Černobylu, dospěla k vysoké úrovni bezpečnosti, která je plně pod kontrolou. Provozované elektrárny jsou ekonomicky konkurenceschopnými zdroji a dodavateli elektřiny, a to zejména proto, že mají velmi stabilní strukturu nákladů a investice jsou už z větší části odepsány. Nízká a poměrně stabilní cena paliva přitom umožňuje omezit cenové nejistoty, které zmítají trhy s fosilními palivy, zvláště ropy a zemního plynu.

Naše země nehraje v historii jaderné energetiky nijak druhořadou roli. Stáli jsme dokonce na samém počátku atomové doby – vždyť rádium izolované manželi Curieovými v roce 1898 pocházelo z jáchymovského smolince. O jaderné energii jako součásti energetického mixu se u nás začalo uvažovat zhruba před padesáti lety. V roce 1956 byla s tehdejším Sovětským svazem podepsána smlouva o výstavbě první československé jaderné elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích na Slovensku o výkonu 150 MW. Později byly v Jaslovských Bohunicích postaveny čtyři bloky s tlakovodními reaktory VVER, každý o výkonu 440 MW. Na konci sedmdesátých let začala výstavba čtyř bloků tlakovodních reaktorů VVER 440 v Dukovanech. Tyto bloky představují 21% celkové spotřeby elektřiny v ČR. Po spuštění dvou bloků VVER 1000 v Temelíně stoupl podíl elektřiny získávané z jádra na zhruba 35%. Jaderná elektrárna Dukovany pracuje spolehlivě od roku 1985, jaderná elektrárna Temelín je v komerčním provozu od roku 2004.

Bezpečné využívání jaderné energie v České republice je postaveno na třech základních pilířích. Prvním je moderní a současné úrovni světového vědeckého a technického poznání odpovídající legislativní rámec spolu s nezávislým státním dozorem účinně prosazujícím legislativní požadavky. Neméně důležitá je infrastruktura včetně kompetentních držitelů povolení a konečně mezinárodní spolupráce při nezávislém hodnocení klíčových složek infrastruktury.

Všechny rozhodující požadavky na zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany nejen na obou jaderných elektrárnách, ale také na všech ostatních jaderných zařízeních a pracovištích se zdroji ionizujícího záření jsou v České republice dlouhodobě naplňovány na úrovni odpovídající dobré mezinárodní praxi.

Elektrárna Dukovany je bezpečná a spolehlivá. V jaderné energetice ale nikdy nesmíte "usnout na vavřínech" a podlehnout falešnému sebeuspokojení, že už máte všechno zvládnuté. Zvláště pokud chcete provozovat jak se sluší a patří ještě 30 nebo i více let. Některé náznaky tohoto sebeuspokojení už se začínají objevovat. Je třeba personál znovu důkladně motivovat k osobní odpovědnosti za bezpečnost a ve stejném duchu zvládnout i generační výměnu, která elektrárnu v následujících letech čeká. Není to úplně jednoduché právě díky dosahovaným vynikajícím výsledkům. Ale právě postoje lidí a jejich kultura při každodenním provozu se stávají oblastí, která bude pro další životní etapu Dukovan klíčová.

To, že státní energetická koncepce zahrnuje dlouhodobý provoz stávajících a výstavbu nových jaderných bloků, ještě neznamená "zářné" zítřky jaderné energetiky u nás. Situace na liberalizovaných a deregulovaných trzích je pro jadernou energetiku i pro dozor nad jadernou bezpečností nezvyklá a nelehká. Je a bude náročné v měnících se podmínkách udržet a zlepšovat dosaženou úroveň bezpečnosti provozovaných jaderných elektráren.

Budoucnost jaderné energetiky není předem danou záležitostí. Již tradiční úzká místa trápící toto průmyslové odvětví – investiční náklady, bezpečnost, nakládání s odpady a vyhořelým palivem a možnost vojenského zneužití – stále omezují jeho přijatelnost u veřejnosti a politiků. Pragmatický přístup k jaderné energetice by měl vycházet nikoli z nadějí a očekávání, ale z poctivých odpovědí na stále otevřené otázky. Nejužším místem je a ještě dlouhou dobu bude schopnost zajistit dostatek kvalifikovaných a motivovaných specialistů, kteří se na patřičné úrovni postarají o bezpečnost jaderných bloků ve všech etapách jejich životního cyklu. A to je závazek přinejmenším na sto let.

Věřím, že lidé starající se o bezpečnost a spolehlivost dukovanské jaderné elektrárny v sobě najdou i v následujících letech dost zápalu, sil, znalostí a přiměřenou dávku kladných emocí a vlastnického vztahu ke "své fabrice", aby tomuto závazku dostáli se ctí jako doposud. A že nikdy nezapomenou na pravidlo, které je kvintesencí jaderné bezpečnosti: REAKTORU SE VYKÁ.