Vzhledem ke zvýšenému zájmu veřejnosti, který jsme v poslední době zaznamenali ve vztahu k měřeným hodnotám přírodního pozadí, nebo k některým anomáliím vyskytujícím se v životním prostředí (částečně je zájem pravděpodobně vyvolaný nedávno odvysílaným seriálem Černobyl), budeme se tomuto tématu více věnovat v následujícím příspěvku. Rádi bychom vás blíže seznámili s tím, co lze považovat za běžně se vyskytující hodnoty a jak je to s jejich variabilitou, co lze z oblasti přírodních zdrojů rozumným způsobem regulovat a jak k této regulaci v současné době přistupujeme.
Dávkové příkony v životním prostředí jsou dlouhodobě (prakticky od černobylské havárie) a nepřetržitě měřeny sítí včasného zjištění (SVZ) a v okolí našich jaderných elektráren také tzv. teledozimetrickým systémem (TDS) provozovaným ČEZ, a.s. Pro měření jsou využívány sondy měřící v rozsahu desítek nSv/h až jednotek Sv/h, přičemž naměřená data jsou v desetiminutových intervalech přenášena do centrální databáze MonRaS. Po celé ČR je rovnoměrně rozmístěno celkem 169 měřících míst, z čehož 98 míst spadá do sítě TDS.
Jistě jste si všimli, že při našem týdenním vyhodnocení radiační situace na území ČR uvádíme průměrné hodnoty, nebo jen rozpětí průměrných hodnot – je to kvůli tomu, že se dlouhodobé průměry liší místo od místa. Průměrné, běžně se vyskytující hodnoty se pohybují v rozmezí 100 až 200 nSv/h, ale maxima se mohou pohybovat i na úrovni několikanásobku průměrných hodnot. Data z jednotlivých měřících míst najdete na našem webu v aplikaci MonRaS. Vzhledem ke statistickému charakteru, uplatňujícím se při vzniku ionizujícího záření (radioaktivních přeměnách) a samozřejmě také při jeho detekci, dochází k jisté variaci měřených hodnot.
Obrázek: dávkové příkony měřené na měřícím místě SVZ – Praha SÚJB (data z let 2003 až 2016)
Hodnota dávkového příkonu je velmi závislá na místě měření – kromě vlivu nadmořské výšky, kde se stoupající výškou roste vliv kosmického záření, jde zejména o horninové složení a charakter terénu (volná či zastavěná plocha). Zvýšené dávkové příkony tedy lze očekávat v místech, kde je v podloží vysoký podíl přírodního uranu, ale překvapivě také ve městech, kde může být např. na dlažbu použit kámen s vyšším obsahem přírodních radionuklidů. Jistý vliv na radiační situaci mají také meteorologické podmínky. Vlivem prudkých dešťů může například docházet k vymývání půdního radonu (jakožto jednoho z produktů radioaktivního rozpadu uranu), a tím i k dočasnému zvýšení dávkových příkonů.
Vedle těchto důvodů variace přírodního pozadí je také nutné uvážit umělé zásahy do terénu – velmi významná je zejména hlubinná těžba, při níž se na povrch dostávají nerosty, tím spíše jde-li o těžbu radioaktivních nerostů (uranu). Vedle rozrušení terénu, se mohou v oblastech těžby vyskytovat pozůstatky z úpravy rudy, které stále obsahují jisté procento radioaktivních nerostů. V těchto místech pak může dávkový příkon vystoupat i na několikanásobek (například v okolí příbramských hald lze naměřit stovky, někdy až tisíce nSv/h). Samotnou kapitolu pak tvoří materiály se zvýšeným obsahem přírodních radionuklidů, které jsou používány nebo vznikají při průmyslové úpravě či jako vedlejší produkty obohacené radioaktivními prvky, nacházejícími se v životním prostředí (tzv. materiály NORM – Naturally Occurring Radioactive Material – přirozeně se vyskytující radioaktivní látka). Co se týká regulace ozáření z přírodních zdrojů záření, je to poměrně složitá oblast rozdělená na několik podoblastí. V současné době jsou tzv. expoziční situace rozděleny na tři hlavní oblasti – plánované, existující a nehodové. Každá oblast má své specifické přístupy a je regulována odlišně, což vychází z podstaty těchto expozičních situací. Oblast přírodních zdrojů spadá do expoziční situace plánované nebo existující, a to podle toho, zda se jedná o záměrné využívání radioaktivních nerostů, zpracování materiálů NORM, staré zátěže po činnostech, které nebyly v minulosti regulovány, nebo se jedná o situace, kdy se přírodní radioaktivita vyskytuje na daném místě již v okamžiku, kdy jsme se rozhodli pro její regulaci (typicky radon v domě nebo na pracovišti). Obě oblasti se prolínají a rozhodování o tom, do které oblasti konkrétně daná situace spadá, je možné posoudit pouze na základě vyhodnocení kvalifikovaných (nejlépe dlouhodobějších) měření na daném místě či pracovišti, jejich správné interpretace a vyhodnocení příslušných dávek pracovníků příp. dalších dotčených osob. Regulace samotná se potom odvíjí od tohoto vyhodnocení a aplikují se buď limity ozáření, nebo je situace nadále jen monitorována, nebo se použijí tzv. referenční úrovně stanovené legislativou. Státní úřad pro jadernou bezpečnost (Úřad) je navíc oprávněn stanovit referenční úrovně pro danou konkrétní situaci tzv. opatřením obecné povahy.
V oblasti regulace ozáření z přírodních zdrojů hraje velkou roli princip zdůvodnění a optimalizace. Zdůvodňujeme zejména to, zda navrhovaná opatření ke snížení ozáření přinášejí čistý zisk (nebo chcete-li více užitku než škod) a jsou tedy dostatečně efektivní. Pokud se pro nějaká opatření rozhodneme, pak nastupuje optimalizace – tedy, aby ozáření osob a životního prostředí bylo tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout při uvážení všech hospodářských a společenských hledisek.
Z logiky věci vyplývá, že je mnohem jednodušší evidovat umělé zdroje záření, které někdo musí záměrně vyrobit, distribuovat, prodat a poté používat – všechny tyto činnosti jsou podle zákona regulovány, povolovány, evidovány, kontrolovány, zdroje podléhají přísné evidenci.
Toto nemůžeme samozřejmě předpokládat u přírodních zdrojů, které se vyskytují všude. Proto Úřad v této oblasti volí zejména cestu velmi dobré informovanosti – pro regulaci ozáření z radonu v budovách je zaveden Národní radonový akční plán, potenciálně dotčená pracoviště NORM jsou cíleně vyhledávána a oslovována inspektory Úřadu, stejně tak pracoviště kde lze očekávat zvýšené koncentrace radonu – např. jeskyně, opuštěná důlní díla využívána nyní pro jiné účely, jiné podzemní prostory, apod. Regulaci podléhají také stavební materiály a voda dodávaná pro veřejnou potřebu.
Dodejme, že na území ČR se vyskytují místa, kde lze naměřit výjimečně hodnoty dávkového příkonu na úrovni jednotek nebo desítek mikroSv/h – jedná se zejména o oblasti, kde se v minulosti těžila uranová nebo i jiná ruda. Pokud se Úřad ať už jakýmkoliv způsobem o takových místech a hodnotách dozví, informace ověřuje a na základě vyhodnocení konkrétní situace přijímá vhodná opatření. Nejdůležitějším kritériem přitom je vyhodnocená potenciální dávka osob, které by se mohly vyskytovat reálně na daném místě.
Další podrobnosti této zajímavé oblasti regulace v oblasti zdrojů ionizujícího záření se můžete dozvědět také na stránkách SÚRO, v.v.i. – například jaké hodnoty dávkového příkonu můžeme v ČR očekávat, nebo základní informace o přírodní radioaktivitě a radonu.