Problematika hodnocení ozáření a jeho účinků na člověka

V souvislosti s tragickými událostmi v Japonsku a s tím souvisejícími problémy v jaderné elektrárně Fukushimi se stále častěji objevují v médiích čísla a pojmy vztažená k množství  radiace a velikosti ozáření lidí v okolí poškozené jaderné elektrárny a pracovníků, snažících se na místě o stabilizaci poškozených reaktorů.

V souvislosti s tragickými událostmi v Japonsku a s tím souvisejícími problémy v jaderné elektrárně Fukushimi se stále častěji objevují v médiích čísla a pojmy vztažená k množství radiace a velikosti ozáření lidí v okolí poškozené jaderné elektrárny a pracovníků, snažících se na místě o stabilizaci poškozených reaktorů. Pro většinu lidí, kteří se zrovna z nějakého důvodu problematikou ochrany před zářením nezabývali, jsou pravděpodobně tato čísla a pojmy dosti nesrozumitelné. Níže se pokusíme o stručné a snad srozumitelné přiblížení této problematiky širší veřejnosti.

Působení ionizujícího záření obecně na neživou i živou hmotu se zejména realizuje přenosem a absorbováním ( pohlcením) energie v této hmotě. Pro hodnocení ozáření člověka ionizujícím zářením se používá veličina efektivní dávka. K této veličině se vztahuje speciální jednotka, která se jmenuje po známém fyzikovi R. Sievertovi - Sievert ( čti „ sívrt“) se značkou Sv, často se v praxi používají menší násobky této jednotky mSv (miliSievert – což je jedna tisícina Sievertu) nebo μSv ( mikro Sievert což je jedna milióntina Sievertu). Při stanovení efektivní dávky se vychází z absorbované dávky (tedy té energie předané ionizujícím zářením hmotě). Pokud u absorbované dávky zohledníme typ záření, kterému byl organismus vystaven a způsob ozáření (tedy citlivost a léčitelnost následků ozáření) jednotlivých orgánů a tkání, při kterém zohledňujeme určitým způsobem riziko vzniku rakoviny u těchto orgánů a tkání, získáme uvedenou efektivní dávku.

Efektivní dávka je veličinou používanou speciálně pro plánování radiační ochrany obyvatelstva a pracovníků. Slouží nám zejména k tomu, abychom byli schopni velikost ozáření člověka měřit/hodnotit nejen fyzikálně, ale již se zohledněním rizika možných účinků tohoto ozáření.

Možnými účinky ionizujícího záření na člověka jsou při vysokých dávkách v řádu jednotek Sv akutní účinky, projevující se v krátké době po ozáření – v závislosti na velikosti a způsobu ozáření různými formami tzv. nemoci z ozáření nebo jinými např. kožními projevy projevujícími se v podstatě jako popálenina.

U nižších dávek v řádu desítek mSv ( miliSievertů) hodnotíme spíše pravděpodobnost vzniku účinků pozdních – tedy různé druhy rakoviny. V současné době nelze říci, že pro nějakou dávku je tato pravděpodobnost nulová.

Pro porovnání ozáření obyvatel v ČR a v Japonsku v souvislosti se zemětřesením/tsunami uvádíme následující ilustrativní schémata:

Verze ČR

Dávky a limity

Japonský originál

Radiation in Daily-life