Informace k nedávné seismické aktivitě v oblasti severokorejské jaderné střelnice

29.11.2017 21:15


Zatím poslední jaderná zkouška KLDR z 3. září 2017 proběhla, stejně jako všechny předchozí, v podzemních tunelech v oblasti hory Mantap nedaleko vesnice Punggye-ri. Jedná se o izolovanou hornatou lokalitu v okrese Kildžu v provincii Hamgjong pukto na severovýchodu země. Testovací lokalita se dle dostupných informací sestává z několika podzemních horizontálních tunelů (viz obrázek 1). Východní tunel, kde proběhla vůbec první jaderná zkouška v roce 2006 byl následně opuštěn, naopak západní a jižní tunely po svém vyražení nebyly dosud použity. V severním tunelu tak probíhaly všechny ostatní zkoušky jaderných výbušných zařízení, včetně té poslední, která měla za následek jeho pravděpodobné poškození. 

Obrázek 1: Umístění testovací lokality a tunelů, Zdroj: 38north.org

Oproti obvyklejšímu způsobu přípravy lokality pro podzemní testy jaderných explozí, kdy se hloubí vertikální tunely, jsou testovací prostory v KLDR vedeny horizontálně pod horským masivem. Na následujícím obrázku (viz obrázek 2) je schéma horizontálního tunelu, které sestává z několika vrat a koutů (pravoúhlých zákrut). Ty mají za úkol absorbovat energii výbuchu a udržet unikající radionuklidy v takto uzavřeném prostoru. Jaderné výbušné zařízení, včetně soustavy detektorů, je uloženo na konci „spirály“ a po neprodyšném uzavření je zařízení odpáleno z kontrolní budovy na povrchu, kde se zároveň nachází i příslušné diagnostické vybavení.

Obrázek 2: Schéma testovacího podzemního tunelu, Zdroj: hani.co.kr

Zkouška, která proběhla v KLDR 3. září 2017 v 5:30 středoevropského letního času, vyvolala otřesy, jejichž magnitudo je odhadováno na 6,1 (dle CTBTO a NORSAR) až 6,3 (dle USGS). Toto přibližně odpovídá ekvivalentu až 250kt TNT. Znamená to, že výkon testovaného jaderného výbušného zařízení je desetkrát až dvacetkrát silnější než jaderná zbraň svržená na Hirošimu. Jedná se tedy o zkoušku nejvýkonnějšího severokorejského jaderného výbušného zařízení v dosavadní historii testování.

Přibližně osm a půl minuty po této zkoušce byl zaznamenán druhý, slabší, otřes o síle magnituda 4,1. 
I tento otřes vycházel z přibližně stejné lokality a byl vyhodnocen jako přirozeného či indukovaného původu. Nejednalo se tedy o další jaderný výbuch. Tyto otřesy patrně předznamenávají, že došlo
ke zhroucení části podzemních struktur poškozené po prvotním výbuchu. Nyní jsou na satelitních snímcích patrné četné sesuvy půdy v oblasti testovací střelnice. Dalším indikátorem jaderného testu je jihokorejskými institucemi (NSSC a KINS) odhalená přítomnost radionuklidu 133Xe. Izotopy 131Xe, 133Xe a 135Xe jsou štěpnými produkty jak 235U, tak 239Pu a proto se využívají jako jeden z ukazatelů možného jaderného výbuchu.

23. září byl v této oblasti zaznamenán slabší seismický jev o síle 3,6 Richterovy stupnice. Další následný otřes byl zaznamenán i 12. října, jeho magnitudo činilo 3,2. Experti se přiklání k teorii, že se jedná buď o následné otřesy po testu, nebo o zhroucení podzemních tunelů po zářijové zkoušce. Zkušenosti z minulých zkoušek provedených jak USA, tak Sovětským svazem ukazují, že při jaderných zkouškách s takto vysokým magnitudem nejsou následné otřesy indukované explozí neobvyklé.

Zásadní otázkou bylo, zda se jednalo o „klasickou“ jadernou zbraň či o zbraň termojadernou (lidově též „vodíkovou bombu“), jak uváděly oficiální zdroje KLDR. Předběžně bylo Spojenými státy americkými potvrzeno, že se jednalo o zkoušku termojaderného výbušného zařízení. Tato zkouška poskytne KLDR cenná technická a vědecká data, která režimu dovolí vylepšit jak počítačové modely, tak další technická řešení budoucích výbušných zařízení. Zcela jasně se také ukázal postup KLDR ve zvyšování účinnosti svých jaderných zbraní, což má pro Severní Koreu jistě i důležitý strategický a politický význam.

Další zásadní otázkou je, zda testovací střelnice je schopna dalšího použití. Následná aktivita u dalších vstupů do podzemního komplexu v lokalitě testovací střelnice by mohla ukazovat na zničení nebo vážné poškození severního tunelu a přípravu alternativní lokality (tj. jižního či západního tunelu). Zdá se tedy, že severní tunel bude, alespoň prozatím, pro další testování opuštěn. Testovací lokalita jako taková, má ještě dva dosud nepoužívané testovací tunely. Nelze tedy vyloučit, že zde mohou v budoucnu, navzdory mezinárodnímu tlaku, probíhat další jaderné zkoušky.