Úvod

Státní úřad pro jadernou bezpečnost

Státní úřad pro jadernou bezpečnost je ústředním orgánem státní správy ve smyslu zákona č. 2/1969 Sb. (úplné znění z. č. 122/1997 Sb. - §2). V jeho čele stojí předseda, který je jmenován vládou ČR. Úřad má samostatný rozpočet a je přímo podřízen vládě ČR.

SÚJB vykonává státní správu a dozor při využívání jaderné energie a ionizujícího záření, v oblasti radiační ochrany a v oblasti jaderné, chemické a biologické ochrany. Do jeho působnosti, dané zákonem č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), zákonem č. 19/1997 Sb., a zákonem č. 281/2002 Sb., zejména patří:

  • výkon státního dozoru nad jadernou bezpečností, jadernými položkami, fyzickou ochranou jaderných zařízení, radiační ochranou a havarijní připraveností v prostorách jaderného zařízení nebo pracoviště se zdroji ionizujícího záření;
  • povolování výkonu činností podle zákona č. 18/1997 Sb., např. k umísťování a provozu jaderného zařízení a pracoviště s velmi významnými zdroji ionizujícího záření, nakládání se zdroji ionizujícího záření a radioaktivními odpady, přepravě jaderných materiálů a radionuklidových zářičů;
  • schvalování dokumentace, vztahující se k zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, stanovené atomovým zákonem, limitů a podmínek provozu jaderných zařízení, způsobu zajištění fyzické ochrany, havarijních řádů k přepravám jaderných materiálů a vybraných radionuklidových zářičů, vnitřních havarijních plánů jaderných zařízení a pracovišťě; se zdroji ionizujícího záření;
  • stanovení podmínek a požadavků radiační ochrany obyvatel a pracovníků se zdroji ionizujícího záření (např. stanovení limitů ozáření, vymezení kontrolovaných pásem), stanovení zóny havarijního plánování a požadavků havarijní připravenosti držitelů povolení dle atomového zákona;
  • sledování stavu ozáření obyvatelstva a pracovníků se zdroji ionizujícího záření;
  • koordinace činnosti radiační monitorovací sítě na území České republiky a zajišťování mezinárodní výměny dat o radiační situaci;
  • vedení státního systému evidence a kontroly jaderných materiálů, státních systémů evidence držitelů povolení, dovážených a vyvážených vybraných položek, zdrojů ionizujícího záření, evidence ozáření obyvatelstva a pracovníků se zdroji ionizujícího záření;
  • odborná spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii;
  • poskytování údajů o hospodaření s radioaktivními odpady obcím a okresním úřadům na jimi spravovaném území a přiměřených informací o výsledcích činnosti úřadu veřejnosti a vládě ČR;
  • poskytování údajů o měření a hodnocení účinků jaderných, chemických a biologických látek na člověka a prostředí včetně hodnocení stupně ochrany individuálních a kolektivních prostředků ochrany člověka před těmito látkami;
  • koordinace a zabezpečování činností při plnění úkolů plynoucích z Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení ve smyslu zákona č. 19/1997 Sb., a Úmluvy o zákazu bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní ve smyslu zákona č. 281/2002 Sb.
  • výkon působnosti národních úřadů podle Smlouvy o všeobecném zákazu zkoušek jaderných zbraní, Úmluvy o zákazu bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení.

V souladu s věcným zaměřením a vykonávanými činnostmi je organizační členění úřadu následující:

  • Úsek jaderné bezpečnosti
  • Úsek radiační ochrany
  • Úsek řízení a technické podpory

Úsek jaderné bezpečnosti

  • zahrnuje odbor hodnocení jaderných zařízení, odbor kontroly jaderných zařízení a odbor jaderných materiálů,

Úsek radiační ochrany

  • zahrnuje odbor zdrojů, odbor usměrňování expozic, odbor radiační ochrany palivového cyklu a samostatné oddělení hodnocení činností v radiační ochraně,

Úsek řízení a technické podpory

  • zahrnuje odbor mezinárodní spolupráce, ekonomický odbor a kancelář Úřadu. V jeho rámci rovněž působí Národní úřady pro kontrolu zákazu chemických zbraní, bakteriologických a toxinových zbraní a všeobecný zákaz zkoušek jaderných zbraní.

Předsedovi Úřadu je přímo podřízeno samostatné oddělení Krizové koordinační centrum, které zajišťuje výkon státního dozoru nad havarijní připraveností, činnost pracoviště krizového řízení (ve smyslu zákona č. 240/2000 Sb.) a řízení Radiační monitorovací sítě ČR, Europracoviště, které zajišťuje koordinaci aktivit úřadu spojených s přípravou na vstup do EU, interní audit a bezpečnostní ředitel.

Součástí SÚJB jsou Regionální centra SÚJB (RC) v Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě a dvě lokalitní pracoviště na JE Dukovany a JE Temelín, zajišťující plnění úkolů SÚJB v přímé vazbě na regiony, v nichž se nacházejí jaderná zařízení a velmi významné zdroje ionizujícícho záření.

Úřad je zřizovatelem dvou veřejných výzkumných institucí - Státního ústavu radiační ochrany, v.v.i. (SÚRO, v.v.i.) se sídlem v Praze a Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany, v.v.i. (SÚJCHBO, v.v.i.) se sídlem v Příbrami - Kamenné.

SÚJB plní ve smyslu zákona č. 19/1997 Sb., a ve znění zákona č. 249/2000 Sb., úkoly v oblasti dozoru nad zákazem chemických zbraní.

Ve smyslu usnesení vlády ČR č. 306/2000 vytváří SÚJB národní orgán vůči úmluvě o zákazu biologických (bakteriologických) a toxinových zbraní.

Usnesením vlády č. 834 ze dne 1. září 2004 plní koordinační a informační funkci vůči úřadu předseda vlády.

Protikorupční opatření SÚJB

Usnesením vlády České republiky ze dne 15. prosince 2014 byla schválena „Vládní koncepce boje s korupcí na léta 2015 až 2017“. Tato koncepce je od roku 1999 v pořadí již pátým vládním protikorupčním materiálem. Na základě koncepce byl formulován materiál „Akční plán boje s korupcí na rok 2015“. Vláda upouští od robustních strategií a místo těchto obsáhlých strategií budou klíčovým nástrojem protikorupčního boje vlády jednoleté akční plány. Budou obsahovat vybraná protikorupční opatření legislativní a nelegislativní povahy, která budou v daném období jednotlivé resorty v rámci vládní politiky boje s korupcí realizovat.

Koordinací boje s korupcí byl na základě usnesení vlády č. 629 ze dne 30. července 2014 pověřen ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu.

Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí vznikla na základě rozhodnutí vlády jako její poradní orgán, který koordinuje a vyhodnocuje stav boje s korupcí v České republice, připravuje koncepční materiály z této oblasti a posuzuje návrhy vybraných právních předpisů z hlediska korupčních rizik. Předsedou Rady je ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier.

Důležitou složkou v oblasti vládního boje s korupcí je útvar Úřadu vlády ČR – oddělení boje s korupcí, které je součástí Odboru koncepce legislativy a státu v rámci Sekce Legislativní rady vlády. Spadá do organizační struktury ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Do jeho působnosti náleží zejména koordinace boje s korupcí na vládní úrovni a i koordinace konkrétních legislativních opatření v oblasti boje s korupcí. Poskytuje nezbytnou součinnost resortům při přípravě vnitřních protikorupčních norem.

Vládní politika boje s korupcí je v Akčním pánu boje s korupcí na rok 2015 postavena na čtyřech prioritách: 

  • výkonná a nezávislá státní správa,
  • transparentnost a otevřený přístup k informacím,
  • hospodárné nakládání s majetkem státu a
  • podpora aktivního občanství.

SÚJB se v rámci meziresortních připomínkových řízení spolupodílí na tvorbě a obsahu koncepčních protikorupčních materiálů a jednoletých akčních plánů, připomínkuje předložené návrhy zákonů, vyhlášek a jiných legislativních i nelegislativních materiálů ostatních resortů nejen vzhledem ke své působnosti, ale i z hlediska zhodnocení korupčních rizik.

Akční plán na rok 2015 zmiňuje i Resortní interní protikorupční programy (RIPP) jako významný preventivní nástroj v boji proti korupci, který je třeba dodržovat a pravidelně vyhodnocovat. Bude prováděn monitoring úrovně RIPP jednotlivých resortů a v případě potřeby bude resort upozorněn na nutnost aktualizace RIPP. 

SÚJB v souladu s tímto programem pravidelně aktualizuje a zveřejňuje seznam poradců a poradních orgánů vč. finančních prostředků vynaložených na služby těchto poradců za uplynulý rok.

V  oblasti zadávání veřejných zakázek je zaveden monitorovací a kontrolní systém procesu zadávání veřejných zakázek. Postupuje se podle Směrnice o zadávání veřejných zakázek 057/2008 (rev. 1/2012), která rozpracovává zásady zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů na podmínky SÚJB a příkazu předsedkyně č.10/2012, který zpracovává příslušná usnesení vlády týkající se používání elektronických tržišť veřejné správy a centralizovaného zadávání veřejných zakázek v podmínkách SÚJB. Příkazem předsedkyně č. 23/2012 (původně č. 17/10) byla zřízena pracovní skupina pro zajištění trvalého monitorovacího kontrolního systému zadávání veřejných zakázek, která každoročně seznamuje poradu vedení s kontrolními nálezy. Celému procesu zadávání veřejných zakázek vč. jejich realizace je věnována patřičná pozornost a vedoucími pracovníky je prováděna při zadávání veřejných zakázek důsledná kontrola. 

Na základě rozhodnutí ÚPV 11/2015 bylo zavedeno, v souladu se zásadou transparentnosti, zveřejňování všech smluv SÚJB s předmětem plnění nad 50 000,- Kč bez DPH (Pokyn NŘTP 1/2015).

Postup Státního úřadu pro jadernou bezpečnost při posuzování žádostí o odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup

V souvislosti s doporučením uvedeným v bodu II. usnesení vlády ze dne 15. srpna 2012 č. 593 Státní úřad pro jadernou bezpečnost (dále jen „úřad“) zveřejňuje postup, který bude přiměřeně dodržovat při posuzování žádostí o odškodnění podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zákon č. 82/1998 Sb.):

  1. Úřad má jedno místo příslušné k vyřizování žádostí o odškodnění za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
    Příslušným místem je právní oddělení úřadu. Ostatní útvary mu bezodkladně postupují žádosti k prošetření a vyřízení. Jednotlivá ministerstva a úřady si vzájemně vyměňují informace a sjednocují postupy.  
  2. Úřad vede statistiky přijatých žádostí o odškodnění.
    Právní oddělení úřadu zajišťuje sledování dat, jehož součástí je i přesná a jasná evidence případů, ve kterých byla náhrada škody, či přiměřené zadostiučinění, poskytnuta (s ohledem na možnost předvídatelnosti v obdobných věcech) a v jaké výši.
  3. Úřad musí každou žádost striktně posoudit podle jejího obsahu.
    Úřad po obdržení žádosti posoudí, zda se podle obsahu jedná o žádost o náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem (zejména nečinností) či nezákonným rozhodnutím; současně posoudí, zda se jedná o žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žádosti nesmí být posuzovány podle názvu či zjevně chybně zvolené formulace.
  4. Úřad má žadatele informovat, že žádost obdržel.
    Po obdržení žádosti úřad každého žadatele informuje, že žádost obdržel, případně ho požádá o sdělení čísla účtu, na který by v případě kladného vyřízení žádosti měl zaslat požadovanou náhradu škody (tzv. akceptační dopis), a to v rámci zásady vstřícnosti při vyřizování žádostí o odškodnění.
  5. Úřad má činit kroky k odstranění příčin nečinnosti, které se objevují v žádostech o odškodnění častěji.
    Ukazuje-li praxe na nečinnost (systémovou) v některé agendě úřadu, úřad činí bezodkladně průkazné kroky k odstranění příčin nečinnosti. Činí tak v zájmu ochrany práv jednotlivců před nečinností, pro zajištění spravedlivého procesu i za účelem snížení nákladů státu z titulu jeho odpovědnosti.
  6. Úřad má vyzvat žadatele k doplnění žádosti.
    Chybí-li v žádosti některý z důležitých podkladů, bez něhož není možné žádost objektivně posoudit (například není uvedena výše požadované náhrady škody či přiměřeného zadostiučinění), vyzve úřad žadatele k doplnění.
  7. Úřad nesmí a priori odmítat dobrovolné plnění.
    Zjistí-li úřad, že v posuzovaném případě došlo k pochybení úřadu (zejména nečinnosti), nepotřebuje pro odškodnění rozhodnutí soudu. Dobrovolné plnění v případě zjištění pochybení je mimosoudním vyrovnáním svého druhu. Obě strany šetří náklady soudního řízení a současně nedochází k nedůvodnému zatěžování soudů. Úřad dobrovolné plnění posuzuje se znalostí Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 a také judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Praxe dobrovolného plnění v případě zjištění pochybení je jedním z měřítek účinnosti vnitrostátního prostředku ochrany tak, jak ho požaduje uvedená úmluva i Evropský soud pro lidská práva.
  8. Úřad musí žadatele vyrozumět o vyřízení žádosti do šesti měsíců.
    Úřad odpoví žadateli do šesti měsíců, zda jeho žádosti vyhoví, či nikoliv. Pokud z vážných důvodů nemůže úřad věc vyřídit ve lhůtě šesti měsíců, vyrozumí žadatele o důvodech zpoždění a termínu, kdy lze stanovisko úřadu očekávat. Současně je povinností úřadu poučit žadatele o jeho právu domáhat se odškodnění u příslušného soudu.
  9. Úřad má výsledek posouzení žádosti odůvodnit. V případě vyhovění žádosti musí odškodnění vyplatit bezodkladně.
    Úřad žadateli vysvětlí a řádně odůvodní, proč nebylo možné žádosti vyhovět. Tuto povinnost má úřad i v případě, že žádosti zcela nebo zčásti vyhoví. Žádá-li osoba o přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, vyhověním žádosti není pouze výplata v penězích, ale podle intenzity nemajetkové újmy také konstatování nezákonnosti nebo nečinnosti a omluva. Při posuzování důvodnosti žádosti úřad respektuje ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (v případě potřeby požádá o součinnost Ministerstvo spravedlnosti). Je-li žádosti zcela nebo zčásti vyhověno, musí být náhrada vyplacena bezodkladně, nejpozději do šesti měsíců od obdržení žádosti.
  10. Úřad může přistoupit k advokátnímu zastoupení jen ve zcela ojedinělých, skutkově a právně složitých případech.
    Úřad vyřizuje žádosti o odškodnění prostřednictvím svých odborných zaměstnanců. Také v případě, že žadatel uplatní svůj nárok u soudu, měl by úřad zastupovat jeho odborný zaměstnanec. Zastoupení úřadu advokátem je nezbytné jen ve zcela ojedinělých, skutkově a právně složitých případech. Zastoupení úřadu advokátem v případě obvyklé a běžné agendy úřadu je zcela nepřípustné. Ani při plném úspěchu státu v soudním sporu není vyloučeno, že soud nepřizná státu náklady právního zastoupení. Náklady vynaložené na advokáta jdou tak zcela na vrub státního rozpočtu. Zastoupení státu lze akceptovat jako výjimku z pravidla, jíž je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.