Úvod

Státní úřad pro jadernou bezpečnost

Státní úřad pro jadernou bezpečnost je ústředním orgánem státní správy ve smyslu zákona č. 2/1969 Sb. (úplné znění z. č. 122/1997 Sb. - §2). V jeho čele stojí předseda, který je jmenován vládou ČR. Úřad má samostatný rozpočet a je přímo podřízen vládě ČR.

SÚJB vykonává státní správu a dozor při využívání jaderné energie a ionizujícího záření, v oblasti radiační ochrany a v oblasti jaderné, chemické a biologické ochrany. Do jeho působnosti, dané zákonem č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), zákonem č. 19/1997 Sb., a zákonem č. 281/2002 Sb., zejména patří:

  • výkon státního dozoru nad jadernou bezpečností, jadernými položkami, fyzickou ochranou jaderných zařízení, radiační ochranou a havarijní připraveností v prostorách jaderného zařízení nebo pracoviště se zdroji ionizujícího záření;
  • povolování výkonu činností podle zákona č. 18/1997 Sb., např. k umísťování a provozu jaderného zařízení a pracoviště s velmi významnými zdroji ionizujícího záření, nakládání se zdroji ionizujícího záření a radioaktivními odpady, přepravě jaderných materiálů a radionuklidových zářičů;
  • schvalování dokumentace, vztahující se k zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, stanovené atomovým zákonem, limitů a podmínek provozu jaderných zařízení, způsobu zajištění fyzické ochrany, havarijních řádů k přepravám jaderných materiálů a vybraných radionuklidových zářičů, vnitřních havarijních plánů jaderných zařízení a pracovišťě; se zdroji ionizujícího záření;
  • stanovení podmínek a požadavků radiační ochrany obyvatel a pracovníků se zdroji ionizujícího záření (např. stanovení limitů ozáření, vymezení kontrolovaných pásem), stanovení zóny havarijního plánování a požadavků havarijní připravenosti držitelů povolení dle atomového zákona;
  • sledování stavu ozáření obyvatelstva a pracovníků se zdroji ionizujícího záření;
  • koordinace činnosti radiační monitorovací sítě na území České republiky a zajišťování mezinárodní výměny dat o radiační situaci;
  • vedení státního systému evidence a kontroly jaderných materiálů, státních systémů evidence držitelů povolení, dovážených a vyvážených vybraných položek, zdrojů ionizujícího záření, evidence ozáření obyvatelstva a pracovníků se zdroji ionizujícího záření;
  • odborná spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii;
  • poskytování údajů o hospodaření s radioaktivními odpady obcím a okresním úřadům na jimi spravovaném území a přiměřených informací o výsledcích činnosti úřadu veřejnosti a vládě ČR;
  • poskytování údajů o měření a hodnocení účinků jaderných, chemických a biologických látek na člověka a prostředí včetně hodnocení stupně ochrany individuálních a kolektivních prostředků ochrany člověka před těmito látkami;
  • koordinace a zabezpečování činností při plnění úkolů plynoucích z Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení ve smyslu zákona č. 19/1997 Sb., a Úmluvy o zákazu bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní ve smyslu zákona č. 281/2002 Sb.
  • výkon působnosti národních úřadů podle Smlouvy o všeobecném zákazu zkoušek jaderných zbraní, Úmluvy o zákazu bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení.

V souladu s věcným zaměřením a vykonávanými činnostmi je organizační členění úřadu následující:

  • Úsek jaderné bezpečnosti
  • Úsek radiační ochrany
  • Úsek řízení a technické podpory

Úsek jaderné bezpečnosti

  • zahrnuje odbor hodnocení jaderných zařízení, odbor kontroly jaderných zařízení a odbor jaderných materiálů,

Úsek radiační ochrany

  • zahrnuje odbor zdrojů, odbor usměrňování expozic, odbor radiační ochrany palivového cyklu a samostatné oddělení hodnocení činností v radiační ochraně,

Úsek řízení a technické podpory

  • zahrnuje odbor mezinárodní spolupráce, ekonomický odbor a kancelář Úřadu. V jeho rámci rovněž působí Národní úřady pro kontrolu zákazu chemických zbraní, bakteriologických a toxinových zbraní a všeobecný zákaz zkoušek jaderných zbraní.

Předsedovi Úřadu je přímo podřízeno samostatné oddělení Krizové koordinační centrum, které zajišťuje výkon státního dozoru nad havarijní připraveností, činnost pracoviště krizového řízení (ve smyslu zákona č. 240/2000 Sb.) a řízení Radiační monitorovací sítě ČR, Europracoviště, které zajišťuje koordinaci aktivit úřadu spojených s přípravou na vstup do EU, interní audit a bezpečnostní ředitel.

Součástí SÚJB jsou Regionální centra SÚJB (RC) v Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě a dvě lokalitní pracovi ště na JE Dukovany a JE Temelín, zajišťující plnění úkolů SÚJB v přímé vazbě na regiony, v nichž se nacházejí jaderná zařízení a velmi významné zdroje ionizujícícho záření. Úřad řídí rozpočtovou organizaci - Státní ústav radiační ochrany (SÚRO) se sídlem v Praze a je zřizovatelem veřejné výzkumné instituce - Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany, v.v.i. (SÚJCHBO, v.v.i.) se sídlem v Příbrami - Kamenné.

SÚJB plní ve smyslu zákona č. 19/1997 Sb., a ve znění zákona č. 249/2000 Sb., úkoly v oblasti dozoru nad zákazem chemických zbraní.

Ve smyslu usnesení vlády ČR č. 306/2000 vytváří SÚJB národní orgán vůči úmluvě o zákazu biologických (bakteriologických) a toxinových zbraní.

Usnesením vlády č. 834 ze dne 1. září 2004 plní koordinační a informační funkci vůči úřadu předseda vlády.

Protikorupční opatření SÚJB

Protikorupční opatření SÚJB je souhrnem činností a vnitřních organizačních nástrojů SÚJB k prevenci korupce a jejímu stíhání, tyto činnosti a nástroje byly zavedeny a jsou vykonávány v souladu s příslušným aktuálním usnesením vlády. 

Dne 16. ledna 2013 schválila vláda Usnesením č. 39 Strategii vlády v boji s korupcí na období let 2013 a 2014 a současně zrušila Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012. 

SÚJB se spolupodílí na plnění úkolů této Strategie a v souladu s filozofií a úkoly Strategie nastavil a aktualizoval protikorupční politiku v činnosti SÚJB. O této činnosti pravidelně 4 x do roka informuje Úřad vlády ČR, Odbor pro koordinaci boje s korupcí, který je útvarem Úřadu vlády České republiky. Koordinační roli protikorupčních aktivit plní ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu vlády České republiky. SÚJB je členem Mezirezortní koordinační skupiny pro boj s korupcí, která je pracovní skupinou, sestavenou za účelem důsledně realizovat Strategii vlády v boji proti korupci. Úkolem Mezirezortní koordinační skupiny pro boj s korupcí je definovat zásadní priority vládní protikorupční politiky, aktivně vyhledávat oblasti výkonu veřejné správy, které jsou z hlediska potenciálního korupčního prostoru nejrizikovější a navrhovat opatření k odstranění těchto rizik, sledovat a vyhodnocovat protikorupční opatření a spolupracovat na sestavování zprávy o naplňování Strategie a její aktualizaci, která se předkládá vládě každých 6 měsíců. Dále tato pracovní skupina sleduje legislativní proces související s korupční problematikou a navzájem se informuje o konkrétních protikorupčních krocích provedených v jednotlivých rezortech.

Rámcový resortní interní protikorupční program Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

Postup Státního úřadu pro jadernou bezpečnost při posuzování žádostí o odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup

V souvislosti s doporučením uvedeným v bodu II. usnesení vlády ze dne 15. srpna 2012 č. 593 Státní úřad pro jadernou bezpečnost (dále jen „úřad“) zveřejňuje postup, který bude přiměřeně dodržovat při posuzování žádostí o odškodnění podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zákon č. 82/1998 Sb.):

  1. Úřad má jedno místo příslušné k vyřizování žádostí o odškodnění za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
    Příslušným místem je právní oddělení úřadu. Ostatní útvary mu bezodkladně postupují žádosti k prošetření a vyřízení. Jednotlivá ministerstva a úřady si vzájemně vyměňují informace a sjednocují postupy.  
  2. Úřad vede statistiky přijatých žádostí o odškodnění.
    Právní oddělení úřadu zajišťuje sledování dat, jehož součástí je i přesná a jasná evidence případů, ve kterých byla náhrada škody, či přiměřené zadostiučinění, poskytnuta (s ohledem na možnost předvídatelnosti v obdobných věcech) a v jaké výši.
  3. Úřad musí každou žádost striktně posoudit podle jejího obsahu.
    Úřad po obdržení žádosti posoudí, zda se podle obsahu jedná o žádost o náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem (zejména nečinností) či nezákonným rozhodnutím; současně posoudí, zda se jedná o žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žádosti nesmí být posuzovány podle názvu či zjevně chybně zvolené formulace.
  4. Úřad má žadatele informovat, že žádost obdržel.
    Po obdržení žádosti úřad každého žadatele informuje, že žádost obdržel, případně ho požádá o sdělení čísla účtu, na který by v případě kladného vyřízení žádosti měl zaslat požadovanou náhradu škody (tzv. akceptační dopis), a to v rámci zásady vstřícnosti při vyřizování žádostí o odškodnění.
  5. Úřad má činit kroky k odstranění příčin nečinnosti, které se objevují v žádostech o odškodnění častěji.
    Ukazuje-li praxe na nečinnost (systémovou) v některé agendě úřadu, úřad činí bezodkladně průkazné kroky k odstranění příčin nečinnosti. Činí tak v zájmu ochrany práv jednotlivců před nečinností, pro zajištění spravedlivého procesu i za účelem snížení nákladů státu z titulu jeho odpovědnosti.
  6. Úřad má vyzvat žadatele k doplnění žádosti.
    Chybí-li v žádosti některý z důležitých podkladů, bez něhož není možné žádost objektivně posoudit (například není uvedena výše požadované náhrady škody či přiměřeného zadostiučinění), vyzve úřad žadatele k doplnění.
  7. Úřad nesmí a priori odmítat dobrovolné plnění.
    Zjistí-li úřad, že v posuzovaném případě došlo k pochybení úřadu (zejména nečinnosti), nepotřebuje pro odškodnění rozhodnutí soudu. Dobrovolné plnění v případě zjištění pochybení je mimosoudním vyrovnáním svého druhu. Obě strany šetří náklady soudního řízení a současně nedochází k nedůvodnému zatěžování soudů. Úřad dobrovolné plnění posuzuje se znalostí Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 a také judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Praxe dobrovolného plnění v případě zjištění pochybení je jedním z měřítek účinnosti vnitrostátního prostředku ochrany tak, jak ho požaduje uvedená úmluva i Evropský soud pro lidská práva.
  8. Úřad musí žadatele vyrozumět o vyřízení žádosti do šesti měsíců.
    Úřad odpoví žadateli do šesti měsíců, zda jeho žádosti vyhoví, či nikoliv. Pokud z vážných důvodů nemůže úřad věc vyřídit ve lhůtě šesti měsíců, vyrozumí žadatele o důvodech zpoždění a termínu, kdy lze stanovisko úřadu očekávat. Současně je povinností úřadu poučit žadatele o jeho právu domáhat se odškodnění u příslušného soudu.
  9. Úřad má výsledek posouzení žádosti odůvodnit. V případě vyhovění žádosti musí odškodnění vyplatit bezodkladně.
    Úřad žadateli vysvětlí a řádně odůvodní, proč nebylo možné žádosti vyhovět. Tuto povinnost má úřad i v případě, že žádosti zcela nebo zčásti vyhoví. Žádá-li osoba o přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, vyhověním žádosti není pouze výplata v penězích, ale podle intenzity nemajetkové újmy také konstatování nezákonnosti nebo nečinnosti a omluva. Při posuzování důvodnosti žádosti úřad respektuje ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (v případě potřeby požádá o součinnost Ministerstvo spravedlnosti). Je-li žádosti zcela nebo zčásti vyhověno, musí být náhrada vyplacena bezodkladně, nejpozději do šesti měsíců od obdržení žádosti.
  10. Úřad může přistoupit k advokátnímu zastoupení jen ve zcela ojedinělých, skutkově a právně složitých případech.
    Úřad vyřizuje žádosti o odškodnění prostřednictvím svých odborných zaměstnanců. Také v případě, že žadatel uplatní svůj nárok u soudu, měl by úřad zastupovat jeho odborný zaměstnanec. Zastoupení úřadu advokátem je nezbytné jen ve zcela ojedinělých, skutkově a právně složitých případech. Zastoupení úřadu advokátem v případě obvyklé a běžné agendy úřadu je zcela nepřípustné. Ani při plném úspěchu státu v soudním sporu není vyloučeno, že soud nepřizná státu náklady právního zastoupení. Náklady vynaložené na advokáta jdou tak zcela na vrub státního rozpočtu. Zastoupení státu lze akceptovat jako výjimku z pravidla, jíž je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.