Zatímco se na litoměřickém Mírovém náměstí nic mimořádného nedělo a lidé v klidu prožívali běžné páteční dopoledne, o dva kilometry dál v sídle hasičů řešila téměř stovka lidí radioaktivní teroristický útok. Bylo 20. února 2015 a k nácviku řešení situace po výbuchu tzv. špinavé bomby na Mírovém náměstí se sjely krizové štáby Ústeckého kraje, krajských ředitelství hasičů a policie, krizový štáb Státního úřadu pro jadernou bezpečnost i samotných Litoměřic.
Důležitost a rozsah štábního cvičení INEX 4 podtrhovala přítomnost hejtmana Ústeckého kraje Oldřicha Bubeníčka, starosty Litoměřic Ladislava Chlupáče i lidí z vedení SÚJB.
Po úvodním slově moderátora přednesla náměstkyně SÚJB pro radiační ochranu Karla Petrová základní informace o radioaktivitě, chování izotopů a jaderných částic a jejich vlivu na zdraví člověka. Její kolega Jan Matzner dodal základní fakta o špinavé bombě, jejímž cílem není hromadně zabíjet, ale vyvolat paniku mezi lidmi za účelem vydírání společnosti těmi, kdo by takovou bombu použili.
Moderátorem štábního cvičení byl Peter Čarný z trnavské firmy ABmerit, která rovněž připravila počítačové simulace pohybujícího se radioaktivního mraku v různých výškách mezi litoměřickými domy a a která zajišťuje podporu SÚJB při přípravě na řešení radiačních havárií.
Cvičení mělo pět fází. Každá představovala rozehru, tedy popis výchozí situace se zadáním, co je třeba řešit. Po určitém časovém úseku na přípravu pak zástupci jednotlivých krizových štábů popisovali, co by jejich lidé v té konkrétní fázi zajišťovali.
Cvičící si tak ověřovali, kam by sahaly pravomoci a povinnosti jejich týmů a díky otevřené diskusi tak domněnky ustupovaly faktům. Je třeba podotknout, že nepřesností bylo pomálu a převládala obecná i detailní znalost toho, co by v dané situaci bylo potřeba řešit, jakým způsobem, kým a v jakém pořadí.
Cvičící si například ujasnili, že použití jódových tablet by v takové situaci bylo naprosto neúčinné. Náměstkyně Petrová vysvětlila, že se radioaktivní jód 131I vyskytuje po úniku z jaderného reaktoru a že použití tablet jodidu draselného má tedy preventivní význam pouze při takové havárii.
Konkrétně se řešily zásady organizace na místě zásahu, kdo by radioaktivitu přeměřil a kdo a kdy by upřesnil druh a povahu použitého izotopu. Řešilo se, jak zajistit, aby se radioaktivní kontaminace roznesla lidmi do města v co nejmenší možné míře a jak i těmto lidem pomoci a ošetřit je.
Řešilo se, jak a kde by se zřídilo centrum dekontaminace, jak by se do tohoto procesu zapojily zdravotnická záchranná služba a nemocnice. Řešilo se, jak by se lidé měli postarat o zasažená zvířata, jak by měli nakládat s potravinami ze zasažené oblasti, jak by se řešila dekontaminace náměstí a ulic, bytů zasažených výbuchem a nakonec i střech, na něž by většina radioaktivity z ovzduší usedla.
V každé etapě se zároveň s řešením problému jako takového uvažovalo o všech možných cestách, jak informovat veřejnost o všem, co je pro ni v takové chvíli nebezpečné a zároveň jak účinně lidem vysvětlit, co nijak nebezpečné není a jaké kroky je v takové situaci zbytečné podnikat.
Během cvičení sice také zaznělo, že špinavá bomba s radioaktivním obsahem zatím nebyla nikde na světě použita, hrozby ale existují včetně odhalených pokusů použít ji. V případě Litoměřic, pokud by je, nedej Bože, taková situace postihla, mají krizové štáby alespoň teoreticky natrénováno, co, jak a kdy dělat, aby újmy na zdraví obyvatel byly co nejmenší.
Cvičení INEX 4 se konalo v litoměřickém sídle Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje.
Krizový štáb SÚJB během cvičení INEX 4.