Havárie v Černobylu je s Fukušimou nesrovnatelná

Článek vydaný v MF DNES z 13.4.2011. Popisuje rozdíly obou havárií. Ačkoli jsou dnes hodnoceny stejným stupněm INES 7,  jejich podobnost končí povrchním hodnocením. Příčiny, průběh a následky jsou nesrovnatelné.

Jaderné havárie na japonské elektrárně Fukušima-Daiichi byla v posledních dnech vytlačena z titulních stránek jinými aktuálními událostmi doma i v cizině. A teď ji tu máme zpátky.

Jaká je ve Fukušimě situace? Dosahují následky „černobylského“ rozměru, jak by vyplývalo z hodnocení události stupněm 7 mezinárodní stupnice INES?

Pojďme se na to podívat ve světle informací, které k nám z Japonska prostřednictvím MAAE přicházejí. Situace v areálu elektrárny je stále vážná, havarovaly a vážně poškozeny jsou tři jaderné reaktory, bez chlazení byly po nějakou dobu i čtyři bazény skladování vyhořelého paliva v reaktorových budovách. Infrastruktura, která by usnadnila stabilizaci situace a likvidaci následků, je v troskách. Přesto vidíme, že obrovské úsilí japonských týmů krok po kroku vede k cíli. Úniky radiace z poškozených bloků se podstatně snížily, daří se obnovovat chlazení a odvádění zbytkového tepla z jaderného paliva. Radiační situace v okolí se také zlepšuje, úrovně radiace jsou buď stabilní, nebo klesající, jak se rozpadají radionuklidy s krátkým poločasem.

Proč tedy stupeň 7 a srovnání s Černobylem? Obě události jsou podobné pouze při povrchním hodnocení. Došlo k nim z různých příčin, mají jiný průběh a rozdílné jsou i jejich následky.

Zatímco za černobylskou havárií stojí řada až nepochopitelných pochybení, od špatného projektu, po opakované lidské omyly a selhání. Fukušimská havárie je důsledkem extrémních přírodních jevů, kombinace silného zemětřesení a tsunami o výšce kolem 14 m. Vlastní zemětřesení o síle 9,0 stupňů Richterovy škály však elektrárna přežila bez viditelného poškození a všechny bezpečnostní systémy při něm zafungovaly, jak měly. Problém odstartovala až následná tsunami, která zaplavila běžící dieselagregáty, napájející bezpečnostní systémy elektrárny po ztrátě elektrického napájení z vnější sítě.

Černobylská havárie je charakteristická dvěma po sobě jdoucími výbuchy vycházejícími přímo z reaktoru. Výbuchy rozmetaly velké množství jaderného paliva do okolí reaktoru. Následoval požár grafitu (v reaktorech černobylského typu se používá k moderování neutronů), který se nedařilo uhasit 10 dní. Obrovský žár vynesl do výšky přes jeden kilometr další velká množství radioaktivních částic. Odhaduje se, že uniklo kolem 5% veškerého štěpného materiálu z reaktoru. Úniky, avšak již menšího rozsahu, poté trvaly ještě následujících 6 měsíců, než se podařilo postavit betonový sarkofág.

Fukušimská havárie je důsledkem přehřívání aktivní zóny po ztrátě jejího chlazení. Nutné snižování tlaku v reaktorech a ochranných obálkách reaktorů vedlo k hromadění vodíku v reaktorových budovách. Ten explodoval a u bloků 1 a 3 vedl k vážnému poškození budov reaktorů. Samotné reaktory a jejich ochranné obálky však pravděpodobně zůstaly těsné, určitá netěsnost se předpokládá u ochranné obálky druhého bloku. Celistvost reaktorů a jejich ochranných obálek zabránila daleko většímu úniku radiace, ke kterému došlo v Černobylu. Třetí výbuch vodíku, na bloku 4, byl podle dostupných informací způsoben reakcí přehřívajícího se vyhořelého paliva, které bylo umístěné v bazénu skladování mimo reaktor, se vzduchem.

Ačkoli byly havárií vážně poškozeny čtyři bloky fukušimské elektrárny, je únik radiace dosud zhruba 10 x menší, než v případě Černobylu. Velký díl uvolněné radiace směřoval do oceánu a nad něj, došlo k jeho naředění a nepředstavuje tak ve vzdálenostech větších než několik desítek kilometrů riziko ohrožení obyvatel. Podobné dávky, jaké jsou dnes měřeny v bezprostředním okolí elektrárny Fukušima, byly měřeny stovky kilometrů daleko od Černobylu.

Akutní nemoc z ozáření byla po černobylské havárii zjištěna u 134 pracovníků a hasičů. 31 lidí zemřelo těsně po nehodě, z toho 28 v důsledku ozáření. V průběhu dvaceti následujících let zemřelo dalších 19 lidí z této skupiny. Zpráva světové zdravotnické organizace odhaduje, že celkový počet obětí, které mohly či mohou zemřít v budoucnu v důsledku černobylské havárie, je v rozmezí 4 až 15 tisíc. Daleko větší škody než záření samotné nejspíš natropily mýty o počtu obětí jsoucím do statisíců.

Z Fukušimy jsou dosud hlášeny 2 případy úmrtí, nikoli však kvůli ozáření. Japonský jaderný dozor uvedl, že 20 pracovníků obdrželo dávky přesahující 100 mSv, žádný pracovník neobdržel dávku vyšší než 170 mSv. To je zhruba dávky, kterou dostane průměrný Čech od přírodního pozadí za svůj život. Pokud nedojde k nepředvídatelným událostem, nehrozí pracovníkům ani obyvatelům z okolí přímé poškození zdraví.

Takže, i když jsou obě havárie shodně hodnoceny nejvyšším stupněm závažnosti, pořád ještě srovnáváme nesrovnatelné. Je třeba zkoumat podstatu, ne zdání. A leknout se, až když to za leknutí stojí.